Nesnese se samo vejce

neunese lehkost bytí,

slaná slza na kolejce

-něco končí, je čas jíti.

 Z rozšlapaných skořápek,

s opravdu smíšenými pocity,

křičím ze skoro bílých stránek,

vylézám ze své ulity...

 Za noci, za deště, za sebe,

ne! ještě ne,

ale už, přece jen, možná, však ačkoliv,

vlastně už posedmé...