Poustevník s ústy od vína,

neví, nezná, nepozná sebe samého,

on tuší, a tak nevnímá,

zaleknul se v sobě člověka krásného.

 Ruka v ruce, hlava ve víru,

nechce z klece,

i když neví,

zda je šita na míru.

 Rozbije si hlavu,

a pak zas a znovu

o ocelové mříže udeří

on totiž ví, že nikdo v krásu nevěří.