MYŠLENKY

Jan Ištvánek 2002

NA KONEČNOU PŘIJELA ŠALINA

LEHKÝ BYL MŮJ KROK

BYLA PŮLNOC, ŘVAL TAM CVOK

LID RVAL SE KUPŘEDU JAK ZVÍŘENA

V ÚSTECH ZAPLÁLO  MI CIGÁRO

CHTĚL JSEM JÍT SPÁT

STUDENÝ VÍTR ZAČAL VÁT

PROJELA SANITKA, VALILA NA ÁRO

BLÍŽIL JSEM SE K DOMOVU

CÍGO Z PŮLI PRYČ

VÍTR ŠLEHAL JAK BIČ

ČERNÁ KOČKA BYLA NA LOVU

A MÝ MYŠLENKY ZAČALY TÝCT

CÍTIL JSEM SE SÁM

NA MOŘI,JAK BLUDNÝ HOLANDˇAN

ANI NEVÍM JAK MÁM TO ŘÍCT

VYJÍMEČNOST DALA MI SAMOTU

I KDYŽ PŘÁTEL MÁM DOST

STÁLE CÍTÍM OKOLO ZLOST

POHLEDY ŠLAPOU MI NA PATU

SPOUTÁN JAK PYTLÍK ZA PLOTEM

KTERÉHO VÍTR NAVŽDY UVĚZNIL

SVOBODA ! JÁ HO HNED UVOLNIL

SPOUTAL MĚ STEJNÝM OSUDEM

VÍROU V NIT ŽIVOTA

V TU HUDBU BYTÍ

MYŠLENKY POČALY RYTÍ

DO KŮRY, POUHÁ LAKOTA

NIC NEMŮŽE JIM UNIKNOUT

MUSÍ PROBRAT KAŽDÉ TÉMA

POMÁHÁ POUZE ČISTÁ RÉVA

VÍNO DÁ JIM UTICHNOUT

MYŠLENKY GÉNIA PROSLAVÍ

A ZÁROVENˇ ZABIJOU

RUCE NAD NÍM OMYJOU

ON SE JICH NEZBAVÍ