|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Co jsem?
Svědomí mrtvého krále,
co jsou po něm jen vzpomínky.
Ten chtěl za života stále
zažehnout lásky plamínky.
Nenávist mu za to dali
a svědomí se jeho smáli.
Co jsem?
Jsem v prostoru pohozený stín.
Tmavý jsem a nepříjemný.
Tvárný jsem jak parafín,
však svědomí mé není temný.
Stínu význam přikládali
a smíchem srdci bolest dali.
Co jsem?
Jsem vítr v poušti
a zrnka písku přesýpám.
Poušť co slabost neodpouští
já svou silou přerývám
a bolest co já v srdci mám
pouště pískem zasýpám.
Co jsem?
Jsem malá snítka nachová.
Skoro nic. Jak vločka sněhu.
Já čekám jak se zachová
rána co chce cítit něhu,
když já ránu nevyléčím,
neb jsem jen snítkou a ne něčím.
Co jsem?
Jsem v srdci rána,
co písek příliš dlouho dře ji.
Ta rána chce být vymývána.
Léčbu láskou tu jí přeji.
Tak skládám snítku ke snítce
bolest překrývajíce.
Co jsem?...........
Co asi jsem?
Najednou ve větru já silném slyším
hlasitý výsměch a po něm slova.
Ty! Nemilován nejsi ničím,
tak jdi a ptej se v světě znova.
Zda cenu mělo co byl jsi dosud,
ptej se a sám sebe suď.
Tak jdi a zlom už svůj osud
a konečně už něčím buď
|
|
|
