Během své krátké vojenské kariéry jsem stihl sloužit celkem ve čtyřech posádkách tehdy ještě federální armády. Mojí poslední a nejdelší zastávkou byl dělostřelecký oddíl ve východočeském Žamberku. K útvaru jsem nastoupil jedné mrazivé lednové noci, samozřejmě zde nikdo nečekal, že se právě ted dostaví nový útvarový chemik. Dozorčí mne zavedl na absolventskou cimru, kde byl jeden volný spací regál. Někdo z kolegů absolventů mi půjčil deku, a tak jsem málem dočkal rána. Nedočkal, v noci byl vyhlášen poplach, naštěstí cvičný. Samozřejmě jsem nevěděl, co mám teda dělat. Nejlepší by bylo zůstat tam kde jsem, ale to se mi moc nechtělo. Vyšel jsem s ostaními k nástupu, ale neznam jsem své místo v tvaru. Tak jsem se postavil jako nezávislá jednotka vedle velitelské baterie, kde si mne všiml náčelník štábu, který však očekával, že jsem několik dní očekávaný velitel radiové čety. Po krátkém rozhovoru, kdy jsme si nějak nerozuměli, konečně pochopil, že jsem někdo jiný, a podivil se, že jejich žádost o přidělení nového štábního chemika byla z vojenského velitelství západ vyslyšena v tak krátké době. Ihned mne tedy představil evidenčnímu důstojníkovi a odeslal nás vyplňovat do kanceláře papíry a dávat razítka. Lepší den na příchod k oddílu jsem si fakt nemohl vybrat.

Během dalších dní jsem převzal funkci chemického instruktora a sklad chemického materiálu. Po večerech jsme s partou četařů absolventů chodili po místních hospodách a v každé úterý do tělocvičny na sálovku proti důstojnickému týmu. Některé víkendy jsem jezdíval domů, a nebo jsme navštěvovali kulturní akce. Na konci února se konal pyžamový bál v sále někde v centru města, asi kilometr od kasáren. Všichni účastníci plesu museli být v pyžamu. Samozřejmě valnou část navštěvníků tvořili mladí hoši ve žlutých armádních pyžamech. Ples se dobře rozjel a já se ocitl ve společnosti sympatické tmavovlásky z nedalekého Letohradu. Byla s ní velmi dobrá zábava, a řekli jsme si, že se ještě rádi někdy uvidíme. Ale později jsme se setkali jen párkrát, poslali si pár pohledů a dopisů. Byla trochu výjimečná – o rok později se stala mistryní republiky v kondiční kulturistice.

Tehdy jsme se rozloučili asi o půl třetí ráno. Byl jsem už nějaký unavený, a tak se mi nechtělo převlíkat z pyžama do civilu, a tak jsem si jen oblékl svetr a bundu a vyrazil směr kasárna. Branou jsem nenápadně proklouzl, rovněž kolem dozorčího. A protože jsem byl v pyžamu, tak jsem ušetřil další převlíkání a svalil se do svého regálu. Tvrdě jsem zabral a teprve druhý den jsem se dověděl, co se v noci v kasárnách událo.

Veliteli oddílu se nějak doneslo, že spousta vojáků šla na vycházku nelegálně a tak v noci přijel vyhlásit poplach a přepočítávali se vojáci a zjištovalo se, kdo bude potrestán. Celou noc byl útvar na nohou a na bráně odchytáváni opozdilci v pyžamu, vesměs se vracející z plesu. Nikdo nechápal, jak jsem se mohl dostat dovnitř, aniž bych byl spatřen. Navíc jsem měl štěstí, že jsem nebyl veden v početních stavech baterií, ale patřil formálně ke štábu, takže při přepočítávání oveček jsem nemohl být nikde přečten, tudíž se po mne nikdo nesháněl. A tak mi spousta spolubojovníků záviděla moje dvojnásobné štěstí při návratu z pyžamového plesu.