|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Ubimbo v plamenech.
Součástí chemických studií bývá i laboratorní praxe a tak jsem se ve druhém ročníku ocitl v laboratořích organické chemie. Všude tam voněla různá organická rozpouštědla, na těsných laboratorních stolech se spojovaly rozličné aparatury, různé kahany, baňky, křivule, chladiče, alonže a spousta dalších věcí.
A pravidlo číslo jedna znělo: voda je největší nepřítel organického chemika. Součástí téměř všech úloh
byla destilace, proces, kdy zahříváním směsi kapalin a ochlazováním jejich výparů v chladiči dosáhneme jejich rozdělení.
Po mé pravé straně měl pracoviště můj nigerijský spolužák Ubimbo (celým jménem Udoh Ubimbo Cletus Okorie , byl poněkud menšího vzrůstu, což mu občas činilo problémy, když se měla postavit nějaká vyšší destilační aparatura. Protože laboratorní návody jsou psány pro cizince obtížně srozumitelnou češtinou, občas mne požádal, abych mu řekl, co se tedy má vlastně dělat.
Jednou stavěl dost vysokou aparaturu se svislým chladičem, skrz který se mělo do baňky přihřívané kahanem přilévat nějaké rozpouštědlo. Stavbu realizoval tak, že si vylezl na stůl a vše pospojoval, tak jak
to mělo být. Pak slezl a zapálil ohřev baňky, znovu vylezl zpět a jal se přilévat seshora chladičem rozpouštědlo. Ale nějak se stalo, že to začal lít na vnější stranu chladiče, čímž vysoce hořlavé rozpouštědlo po povrchu aparatury doteklo do přímého kontaktu s plameny, které pak začaly stoupat po chladiči výš a výš. A Ubimbo stále přiléval a přiléval a já vytřeštil oči, neboť mi to začalo připomínat jeden příběh z roku 1415. Bleskově jsem zhasnul jeho kahan a vytáhl hadičku z chladiče a protékající vodou to uhasil. Několika kolegům jsem ovšem trochu nacákal do jejich vodoprostých produktů, takže je museli dodatečně sušit. Pak jsme s Ubimbem uklidili a jen jeho ohořelý plášť připomínal co se stalo, a co se mohlo stát.
|
|
|
