|
Jak jsem se honil po louce s nejslavnějším českým hokejistou.
V létě jsme jezdívali často na dovolenou na podnikovou chatu do Orlických hor, taková česká
klasika z let totalitních. Můj táta pracoval ve stejném podniku jako stará paní Jágrová, která tam
dělala ostražitou vrátnou v důchodovém věku. Na dovolenou brávala svoje dva vnuky a vnučku,
a tak se stalo, že jsme se jedno léto sešli na jednom místě, uprostřed krásné přírody.
Hukot nespoutaného živlu plného pstruhů pod pašeráckou lávkou uprostřed letn ího vedra.
Přes den jsme chodívali po okolí, hlavně do hlubokých lesů, do betonových řopíků z roku 1938
a taky na borůvky. To se klukům Jágrovým moc nelíbilo. Babička pilně sbírala a pořád - Vladko,
Jaroušku,Davídku - sbírejte pořádně !! Jaromír byl už tehdy ve svých osmi letech velice mrštný a rychlý.
Jednou večer jsme se honili po louce na kraji lesa, a ačkoli jsem byl o čtyři roky starší, nějak jsem
ho nemohl dohonit a chytit. Kličkovat uměl perfektně, a rychlejší jsem byl jen nepatrně. No přece to
nevzdám, říkal jsem si. Všiml jsem si, že jeho kličkování má určitou zákonitost, nevzpomnenu si už jakou.
V tom byla moje šance, protože na rozhraní lesa a louky byl takový ošklivý močál. Tak jsem se
za Jardou hnal z toho správného směru, až do toho močálu zapadl po kolena, přitom zakopl,
a vypadal pak jak malý černoušek. Možná se mu chtělo i plakat, ale utekl hned k babičce,
ta spráskla ruce, přátelsky nám vynadala a šla Jardu před večeří umýt a převlíknout.
Stalo se to dávno, Jaromír na tu příhodu už asi dávno zapomenul. Já na to zapomenout nemohu.
| 
