Muž, který přestal číst

Sedával dlouho do večera nad knihou. Četl v ní celá léta. Vždy, když skončil den, vyndal ji z koženého pouzdra, lehce pohladil, vybral si jednu z barevných záložek a začal číst. Občas si z kapsy vytáhl malý zápisník a perem do něj vypisoval verše. Nosil ho sebou a každému uměl vždy vybrat vhodná slova pro jeho trápení. I své ženě, když se mu zdála smutná, říkával: „Je přece psáno... ,“ a lehce ji pohladil po vlasech. Vždy se jen pousmála a zašeptala: „vždyť já vím.“

A pak mu umřela. Otevřel knihu a do tmy do ní slepě hleděl, pak ji pomalu zavřel, vložil do pouzdra  a uložil na dno zásuvky psacího stolu.