Navždy tě celou mít,

odlitou do sádry,

s dolíčky ve tvářích,

dlaněmi pod ňadry,

navždy tě celou mít,

jak sbírku trilobitů,

nejhezčí z jeskyně 

nádherných stalagmitů,

navždy tě celou mít,

odstavec  v Písmu svatém,

v báji o vřetenu se zlatým kolovratem,

vždyť co je trvalejší

soch, fosilií, krápníků,

víry a myšlenek největších básníků...

…ale ta představa,

že bys mi jako skála,

studená na omak,

na dosah ruky stála,

já tě chtěl políbit

a cítil sádrovec…

…to se mi nelibí,

ne, jsem to pitomec,

raději nakrátko,

necelou, ale živou,

horkou a voňavou

a hlavně

láskychtivou!