Včera jsem páskoval

na vyšší kyu.

Dost dobrý počin,

známka, že žiju,

vždyť kdybych kimono

den co den neždímal,

ani bych život snad nevnímal,

jak bez tebe je mrtvý,

prázdný, jiný,

světla v něm netančí,

jen paradoxně stíny,

nehřeje, nevoní,

zcepeněl na svém místě

za čarou tatami,

za dveřmi zápasiště,

zmlácený, zbitý, rozviklaný,

neviditelný smogem vlastní suti…

…a vlastně poznám ho jen podle chuti,

jak nakyslý je, trpký, hořký, slaný!