Těší mě tvoje uznání,

jen netušíš, to nadání,

jak někdy bolí,

to by jeden řval,

s ním nestačí jen bez okolků

najít si (nejlíp snědou) jinou holku,

co dobře hulí

a jede se dál...

…snad proto se tak rozdávám,

že neunesu, když jsem sám,

to děsný pnutí

v bedně

a být při tom všem romantik,

to je spíš jako kolika či tik,

léčit mě nutí

bezvýsledně,

kde někdo vidí talent nebo pózu,

čtu beznadějnou diagnózu

ze stuhy věnce

od kmotry Smrti,

že než ji vlezu potmě do stanu,

tím romantickým snílkem zůstanu,

na rozdíl od milence,

už nadosmrti.