|
I
Bylo jaro - hejno pávů na bulváru
vychrchlalo pyl
na účesy těch, kdo pod nimi
podél výloh parfumérií - vis naturae
šli s dobou
II
Bylo jaro - plemeno koloristů se vlámalo
do skladu v suterénu kliniky
v které vyháněli ostudy a trému z dolních partií
až do dobrovolné ordinace
kde léta masíruje "cynik" slepá střeva davu
(brázdícího kolonády varů)
a z hromady amputovaných údů
slepuje si větroně z dlouhé chvíle
jež na tvář jako koně celuje
a pak je po hlavě pouští dolů do hlubin
jakoby močil do studny
jak je hluboká, a tudíž
dá-li se z ní pít
III
Až jednou na jaře si, otužilý
při čtvrcení
místo plynu pustil plyn
do pohrudnice, z níž živořil
na stolku pak prohrábl dlaní
čtyřhlavý stehenní sval
jakoby vískal femme fatale -
za pár dní už jí daroval náruč
IV
Tlaková výše - nejníž v kaluž steklá tuž -
a už zase!
vyprsk zvrácený nákres
dolní poloviny svalové soustavy
který vybarvuje zuřivá růže
před zraky bledé tribuny na povrchu
kde se v sedě srkal mošt
co vybyl od vánoc
V
Propukly černé neštovice!
rozevřely se póry, jizvy, pupeny
a loupala se kůže publika
v suterénu přitom padal strop
a než kyvadlo -
to ji radši svalil na znak
a surově svým pyjem
na dně studny zabil
VI
Ne, nedá se z ní pít
když chceš slyšet křik
- to bylo krédo
na rtech padlého
čtyřikrát
| 
