(Corregio - assumption)

I

Hodinu už tráví lovec perel na marách
doma zatím vrší jeho kenotaf

nastražil uši - zda nevolají -
             nevolali

II

Snad by mu puklo srdce
ale prořezaly se mu žábry

rozehnal tedy rudé chmury
nastražil uši - zda neuslyší
     kterým směrem hejna mušlí táhnou

ale co nateklo mu do nozder
bylo slzou mořských řas
vydaných všanc spodním průvodům kauzality
s černými prapory, kterými naháněly zármutek
do ztroskotaného Zepellinu

III

Před ním se válel sebevrah
který se pro své obžérství propad do pekla

kolem něj kroužil harmonion -
co mu dali na útěchu
a ten nevděčník jej zahodil -
             na hřbetě rejnoka

IV

Ovzduší bylo spocené jak kostým primadony
             po vydařené truchlohře

při které se - během představení - diskrétně
oběsil její milý na lustru na galerii na stání

V

Snad chtěl tomu nebožáku zatlačit oči
a pohřbít ho v puklém měchýři vyvržené velryby
     již přeběhl po hřbetě kůň
vystužený ptačími kostmi slepic
a s kůží buvola, vstříc prérii

ale připluly olihně -
             lákaly ho na karneval, na víření
že prý mu splaší kostým - potapěče

rozehnal ony rudé chmury
a v tom se nad ním rozbřesklo

VI

Jako by mu někdo do temena vysekal díru v ledu
a nebo na něj svrhl zvon
     jenž nebyl, protože iluzí byl

ale on neznal zvony a neznal led
a neznal harmonion ani sféry
     jež kroužily nad ním ve spirále
jako supi, které znal, nad zmijí krouží

VII

Jako když zatopíš v netopýří skrýši
vystlané těly utonulých
upnutých pohledy ke zdroji
ačkoli přitom v poslední křeči vztahují paže po úplňku
jako by už ho měli v hrsti mít

ale zatím jim jen ztuhly žíly
jako když zatopíš v netopýří jeskyni
avšak vidíš jenom myši

VIII

Vrátil se proto k vzducholodi
jen aby se v kabině převlékl do svatebních šatů

pak vyplul po stopách olihní
jenže mu byl korzet příliš těsný

bylo mu těžko na srdci
a když se dusil kostí mořského koníka
     kterou vdechl -
jeho smích byl vlažný