Dějiny lidstva poznamenala spousta různých proroků, svatých, mudřeců a jiné výtečné chásky. Mezi ty sympatičtější patří rozhodně čchanoví mistři. Nebyl ovšem mistr jako mistr. Každý měl svá specifika. Rád bych se zmínil o chlapíkovi, pokračovateli jižní větve čchanu, jménem Lin - ťi, který umřel roku 866. Byl to docela ostrý maník. Žil v době, kdy císař zrušil mraky buddhistických klášterů, vyháněl mnichy hezky z teplíčka a kraj byl samý rebel a vzpoura. To asi taky dost ovlivnilo jeho učení.

V mládí hezky bifloval buddhistickou literaturu, aby v zralém věku tvrdil, že jde jen o iluze, mnoho povyků a slov pro nic. Své žáky častoval ranami holí, nadávkami, moc se s tím prostě nemazal. Asi proto, že byl osvícený. Každého hned prokouknul. Dělal si z mnichů legraci, říkal jim, že čučet vsedě do zdi nikam nevede, že je to hloupá póza. I celé jejich bezdomoví je jen jakási hra a sebeklam, že prostě není žádný rozdíl mezi tím, jestli si někdo o sobě myslí, že je světec nebo obejda. Hlavní je být normální. Jíst, když je čas jídla, spát, když se má spát a podobně.

Pravý student Cesty podle Lin - ťiho se nikdy nestará o buddhu, je od všeho na hony vzdálen a odloučen, je osamocený a nikdy se nenechá strhnout nějakými věcmi. Mohli by se před ním zjevit všichni buddhové deseti směrů a v jeho mysli by ani na okamžik nevznikl pocit radosti. Ani by ho neznepokojil fakt, že se země a nebe převrací vzhůru nohama.  

Lin - ťi se taky nemazlil s ostatními čchanovými mistry. Někteří jsou podle něho bázliví jako novopečená nevěsta, strachují se, aby nebyli vypovězeni z kláštera, aby jim někdo nevzal jejich porci rýže. Opravdoví mistři podle něj nebyli těmi, kdo by někoho poslouchali a byli vždy z klášterů vyhnáni. Podle toho se dá poznat, že to byli lidé velice cenní. Jestliže totiž s vámi někdo souhlasí, jdete-li kamkoliv, k čemu vám to je?

Jeho učení a slova byla jasná a stručná. Třeba jednou svým žákům vynadal, že nejsou schopni zastavit svou mysl, která skáče sem a tam všude kolem, stále něco hledá. Řekl jim, že jsou uvězněni v těchto zbytečných žádostech a vznětech, jež trápily a trápí člověka od počátku. A poradil jim, aby to nechali být, jak to je. Buddhové jsou jen výkaly a všechny řeči o osvícení jsou jen překážkami na cestě. Ani na okamžik není dobré zaměstnávat mysl hledáním buddhovství.

Taky jednou svým žákům laskavě oznámil, že kolem sebe vidí jen hromadu starých, dohola oholených chlapíků, kteří nerozeznají dobré od zlého, ale stále jen čmuchají po tom, jak se dobrat bohů a démonů. Že jsou slepci a idioti, kteří jednoho dne budou muset platit za vše, co nevyužili a co na nich bylo promarněno.