Jsi moje žena, tak jako z pěny

zrozená – takřka spirála bytí,

rezavým drátem modře děleny,

bloudí mnou kmity a vytí.

U pasu nízko kam oko moje,

nevidí, sotva tak tuší,

houpají srdcem korvety boje,

duše tvá splývá s mou duší.

Vzbuď mě a cloumej oknem vesmíru,

neztrácej klíče k mým dveřím,

vždycky jsem byl a tak tu i budu,

prostě ti, lásko má, věřím.