|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Holka, ty se nezdáš
Nebavil ji. Tak strašně ji ten zamilovaný trouba nebavil, že každý jeho dotek vášní nevyzrálých rtů ji naplňoval odporem. Seděli na lavičce v parku, kde se scházely matky s dětmi ze čtyř bloků z okolí. Nikdo jim nevěnoval pozornost, což Aně vyhovovalo.
Copak neviděl její nasupenou tvář? Dál ji zahrnoval otravnými polibky od ramene až po předloktí, tam se zastavil a postupoval zase zpět nahoru. Aňa otráveně lízala zmrzlinu a z nedostatku jiných zajímavých podnětů pozorovala batolata na pískovišti.
„Co se děje?“ Zašeptal jí toužebně do ucha a zároveň začal ožužlávat Anin ušní lalůček.
„Nic,“ odvrátila tvář tak, aby vymanila své ucho z dosahu jeho stisku. Po zádech ji při tom přeběhla další vlna hnusu.
Pokusil se jí políbit na tvář, ale i tomu se obratně vyhnula. Pevně stiskla rty a přimhouřila oči jako navztekaná kočka.
Opět něco zašeptal, ale nevnímala obsah, jen automaticky odvětila hm. Bylo to asi padesáté hm během jejich schůzky. Celé ráno přemýšlela, jak mu naznačit, že tohle pro ni není. Nudné chození městem, posedávání po parcích a neustálé cicmání a špitaní a všechny ty naivní hlouposti, které se s ním táhly jako smrad.
Teď, když věděla jakou moc má pouhé váhavé stahnutí kalhotek, trocha panenské koketerie, pokud se tomu tak dá říkat, neměla chuť marnit čas s takovým plhoněm.
Zas a znovu ji objímal a líbal a Aňa dál nezůčastněně lízala zmrzlinu. Jeho šepot byl k nesnesení. Bodal ji do mozku tisícemi malých jehliček. Vrcholem její nelibosti se však stal okamžik, kdy si přitáhl Aninu ruku s kournoutem zmrzliny a chtěl ochutnat.
„Tak si kup svoji,“ vyštěkla podrážděně. Odtáhla se pár centimetrů až na kraj lavičky.
Zmateně zamrkal, protože nechápal důvod, proč se k němu najednou tak chová. Dělal přece všechno, o čem si myslel, že holky mají rády. Byl dokonce přesvědčen, že to dělá víc než dobře. Ještě před týdnem s nadšením přijímala jeho pozornost a doteky naznačující něco víc v romantickém přítmí Gorkyho parku. Možná by měl zrychlit. Přisunul se k Aně a ruka mu volně přejížděla po dívčím koleni. Snažil se nenápadně zatlačit, aby ho pustila vejš. Škubla sebou jako trefená brokem, zmrzlina vyletěla obloukem nahoru a s měkkým plesknutím přistála na teplem sálajícím chodníčku. Sladká hmota se pomalu začala rozpouštět v růžovou břečku.
„Co to, sakra, děláš!“ Zaječela.
„Nezlob se, lásečko, koupím ti novou,“ zaškemral.
Tyhle jeho žvatlavé pitominky, projelo Aňe zlostně hlavou. Zorničky rázem proměnila v mušku, spoušť i vypálenou kulku zároveň.
„No jistě,“ odsekla vztekle.
Mladík se polekal dívčina tónu a spěšně vstal. Ze zadní kapsi vytáhl peněženku. Tím chtěl podpořit svůj úmysl.
„Odpusť, Aňuško,“ zaškemral.
„Už mi tak neříkej! Jsem Anastásie nebo jen S-T-A-S, proč nejsi schopný to pochopit?“ Jedovatě kladla důraz na každou slabiku, jako by mluvila s cizincem, co špatně rozumí.
„Dobře, všechno co si přeješ,“ odmlčel se. Nová zkrácenina jejího jména se mu něchtěla prodrat skrz rty, „Stas,“ dodal s pocitem znásilnění.
Aňa nakrčila nos, ramena jí poklesla pod tíhou pocitu, že to prostě vzdává. Chlapec si to vyložil jako výraz odpuštění a radostně vyskočil k nedalekému stánku s občerstvením.
„Počkej tady, hned se vrátím,“ zavolal v běhu.
Nemělo smysl mu dávat další naděje. To, co chtěla, jí nemohl tenhle vytáhlý mladíček poskytnout. Když nedávno okusila pocit svobody, které jí nabízela možnost snadno a rychle vydělaných peněz, neváhala. Byla mladá a co se stane za deset let s její nevinnou tváří holčičky, po které teď lačně dychtí prachatí dědulové se zvětšenou prostatou? Natáhla si minikabelku na rameno a vydala se opačným směrem.
|
|
|
