Jednoho rána po probuzení jsem zjistil, že je ze mne muž. Aspoň to tak říkali starší kluci, kteří hovořili o spermatu, výstřiku, ejakulaci, jeden vše pojmenoval mrdka, s tím souviselo slovo vyjadřující milování mezi mužem a ženou, jiné, než bylo u mě, co vyjadřovalo pohyby, prý příjemné. Někdo tvrdil, že směšné, jiný krásné, třetí gymnastické, další pravěké. Zkrátka, zapamatoval jsem si soulož, koitus a nejlahodněji znělo slovo pochycené od starších kluků začínající na em. Začal jsem více poslouchat starší spolužáky, kteří o tomto tématu hovořili zkušeně, ale já jsem věděl své.
Více jsem sledoval dívky ze školy, naší třídy i vesnice, jejich postavy, prsa, také paní učitelku, na bývalou lásku dopadaly pohledy jinak, už jsem ji nechtěl milovat, asi to tak bylo lepší. Začal jsem být muž noci, sledoval své tělo, hlavně jedno místo, s napětím, uspokojením podával pomocnou ruku pravičkou a už se to opět stalo. Tělo mi vycházelo vstříc, představy vycházely na povrch ve formě dívek, promítal jsem je do tužeb, snů, byl aktivní tisícem představ,…, jednou jsem ležel s vytouženou dívkou v lese za vesnicí, poté na louce s pohledem na padající hvězdy, u řeky po západu slunce, hvězdy na sebe mrkly a zmizely, a tady zůstala touha a s ní naše těla.
Představy ovládly vše. Ve škole jsem se celkem snažil, měl dobré výsledky. Paní učitelku jsem sledoval tak, až si toho všimla… Za své chování asi nemohl padnout postih, protože mlčela.
S rodiči jsme o těchto věcech nemluvili, ostatní kluci říkali, že o nich doma také nemluví, takže sdělování probíhalo mezi námi. Někoho napadlo rozdělit se na dvě skupinky, jak se ukázalo, první, ve které jsem nefiguroval, byla smělejší, vybírala dívky podle záviděníhodných kritérií, všechna se lišila množstvím názorů na velikost a tvar prsů, barvu očí, vlasů, do toho vplula postava, tvar obličeje, ruce, nohy, boky, oblečení…Ale jedno měly naše skupinky společné: jak to vypadá, když muž a žena leží spolu. Rodiče pronesli, že mám na vše dost času, až vyjdu ze školy.
Já si myslel své, pořád ve mně vše vířilo, hlodalo, opakovalo, zvětšovalo, přicházelo jako bumerang, rána mnohdy nečekaná, až jsem objevil další zdroj informací. Byl jím sedmnáctiletý kluk, jenž jezdil do vesnice na návštěvu k příbuzným. Jednou, když jsme s kamarády za vesnicí rozdělali oheň a opékali buřty, jej někdo pozval a on vyprávěl s podrobnostmi, jak dělal ty věci s jednou dívkou, mnohé říkal s velkými podrobnostmi…Já jsem cítil, jak se červenám, a oheň svým odleskem, chápavostí, plameny, tolerancí, praskající mlčenlivostí vše zakryl. Po celém těle probíhalo chvění, cítil jsem, jak nasucho polykám, vše se stalo tisícem příběhů a pohádek spletených v jeden obrovitánský cop, na jehož konci jsem se houpal já. Zavřel jsem oči a vroucně si přál, aby pohádka zmizela, zůstal příběh s jedním vláskem, po němž došplhám tam – k ní.
Oheň hořel, hleděl svým příběhem na nás, my na něj s vyvalenýma vášnivýma očima, s víčky přehrnutými přes hlavu, přestaly mě zajímat buřty, kluk se stal v mých očích hrdinou, inspirací. Nedal jsem nic najevo, stáhl se do svých útrob a nechal je, ať přemýšlí. Konečně to bylo na světě. Vymyslel jsem plán. Až budu ve městě, seznámím se s dívkou a s ní prožiji první milování.
Ve městě bydlel strýček s tetou. Poprosil jsem rodiče, jestli můžu u nich přespat. Po zaváhání jsme vyrazili na cestu s kamarádem ze školy. Pojali jsme plán k návštěvě kina a následnému seznámení. Až je spatříme, koupíme lístky někam blíže k nim. Předtím, bloumajíce městem, jsme zevlovali a sledovali zajímavé jevy jako okapovou rouru natřikrát prasklou, řvoucí a vztekající se dítě, auto stojící na třech kolech, mladíka boxujícího do zdi a starou ženu nenápadně vyplazující jazyk na všechny kolemjdoucí. Naše kroky se pomalu blížily ke kinu. A náhle jsem Ji spatřil. Stála se svou kamarádkou u pokladny, zdálky mě fascinovaly hluboké oči, souměrný obličej rámovaný tmavými vlasy a nádherná postava. Co mě na ní však fascinovalo nejvíc, byly jiskry v očích a zář, jež z nich vycházela. Sledovala vše s klidem, občas se pootočila směrem k nám. To mi dodalo sílu, abych se s ní seznámil. Vzápětí se mé kroky vydaly směrem k ní. Přerývaně jsem sdělil vyznání. V odpověď zazněl smích i smích kamarádky. Poté vešly dovnitř. Při představení jsem zahlédl, jak sleduje děj jakoby napjatě, a zároveň se na mě dívá, přitahuje k sobě pohledem, mé tělo se vznáší a najednou jsme byli spojeni jako muž a žena. Dělali jsme to na sedadle šťastni ze vzájemných pohledů a těl, ona jiskrami očí elektrizovala mé mužství, které jí svou nádhernou otrockou prací přinášelo další a další uspokojení, kapky potu dávaly zpětnou vazbu o vesmírné síle, čekaly tiše v předpokoji kapek jiných, nohy vytvářely tvar kosočtverce, tvar visící nad branou dospělosti, tvar nakreslený v různých podobách, velikostech, barvách ve školních sešitech, na vratech, směrových ukazatelích, u dvou jsme s Janem připsali „DO“. Před kinem jsem jich spatřil nejméně deset, na sedadle se smály dvě vyřezané, ve filmu měly všechny postavy oči tohoto tvaru. Jan mě jednou pozdravil čau p—o, a vzápětí dodal, že světáci se takto nezdraví. S kamarády jsme uspořádali více soutěží na toto téma. Doplňovalo mi oblíbené hodiny slohu.
|
