|
| |
 |
|  |
:: Do peříček a spát a spát ::
"Krásný letní den" uslyšela jsem za sebou. Nějaký mladý muž mne tímto příjemným pozdravem sice vytrhnul ze stínu mých myšlenek, ale nelitovala jsem toho. Vždyť myšlenky mi neutečou, což by tento človíček mohl. A to zrovna nechci.
Letištní hala se pomalu vyprázdnila, zbyly jsme tady jen my dva a něco málo personálu. U hlavního vchodu stepoval taxikář, zřejmě čekající, zda přeci jen nevyužijeme jeho služeb. Chudák, sice jeho přání bývá většinou vyslyšeno a rito se na letišti vždycky najde, ale tentokrát měl prostě smůlu. Človíček, který mne oslovil se představil jako Tomáš a samozřejmě mi nabídnul odvoz do hotelu. Nechtěla jsem se s ním tak rychle rozloučit, protože se mi náramně líbil a tak jsem s nepatrnou poklonou jeho odvoz přijala. Ty dvě tašky, které jsem si na dovolenou sebou vzala skončili v kufru auta a já se usadila vedle něj. Nastartoval a už jsme se řítili po pobřeží k městu.
Sem tam jsem k němu prohodila nějakou poznámku, ale většinou mluvil on a já se na něj jen culila. Bylo mi příjemně.
Teplo, jaké u nás v Praze snad ani nepamatuji, vůně moře, která by šla přirovnat tak snad jen k romantickým záběrům z filmů, nálada - dokonalost sama, snad právě proto, že mne čekají krásné tři týdny nic nedělání, opalování, koupání a jak to tak vypadá, možná i flirtování.
Jsem nadšena a cesta utíká snad až moc rychle. Než se nadám, stojím před recepcí a já se pokouším lámanou angličtinou domluvit s mužem za pultem. Pokoj jsem si nechala rezervovat už z Prahy, ale jak to tak vypadá, moje rezervace sem nikdy nedorazila.
Oni snad mají úplně plno. Na tváři se mi rozhostil smutek a možná i trošku zlost. Najednou přichází Tomáš a zdraví se s recepčním, jako se svým dávným přítelem. Perfektní angličtinou mu něco povídá a já ani nestíhám registrovat, co mu to vlastně říká. V momentě kdy domluvili, recepční se na mne usmál a pronesl velmi pomalu, abych se nezlobila, že se zmýlil. Pokoj samozřejmě dostanu a jako odškodnění několik láhví dobrého vína. "Nevím sice jak mohli vědět, že víno mám ze všeho nejraději, ale takovou pozornost si rozhodně nenechám ujít.
Nosič, který se najednou z ničeho nic za mnou objevil, se chopil mé bagáže a již mne vede ke schodišti. Jen pár schodů a již se otevírají dveře do pokoje. "Panečku!!!" Tohle bych tedy nečekala. Já si přeci objednala jeden pokoj a tady mi otevřeli dveře snad do prezidenského apartmá. Vcházím dovnitř hned za nosičem. Ten jen položí tašky na křeslo a již odchází. Ani nečekal na spropitné, což mne příjemně udivilo. "Že by vydělával tolik, že nemá potřebu ani počkat?" pomyslela jsem si. Pak zavřel dveře a já zůstala v apartmá sama. Zula jsem si sandály a vydala se na prohlídku tohoto bytu. Koupelna jedna báseň, rohová vana i sprchovací kout, toaleta hned za rohem a druhými dveřmi se dostávám přímo do ložnice. "No to je neskutečné." Tak velké letiště jsem ještě neviděla. Všude spousta vkusných polštářků a leskymo v barvách tygří kůže jen dodávalo tomuto místu nádech vzdálených míst. Rozhodla jsem se, hned vyzkoušet, jestli se na něm také tak pohodlně leží, jako pohodlně vypadá.
Natáhla jsem se přes celou délku postele a slastně zavřela oči. Byl to jen okamžik a tak nevím, kde se tu tak najednou vzal, v prvotřídním smokingu oblečen můj doprovod z letiště sem do hotelu. Usmála jsem se na něj a na jeho nevyřčenou otázku, jak se mi tady líbí, jsem odpověděla pokynutím prstu k sobě. Samozřejmě nazaváhal ani okamžik, s hereckým talentem se zbavil většiny svých svršků a v mžiku přistál vedle mne na posteli.
Následovalo nepatrné objetí, jeden polibek střídal polibek druhý a romantická dovolená může začít...
Přesně takhle jsem si to přála ve svých snech.
Potkat krásného muže, který upoutá mou pozornost nejen svým zjevem, ale i vystupováním a strávit spolu nerušeně okamžiky plné vášně, ale i ty docela všední, třeba jako večeři v restauraci, nebo procházku na promenádě.
"Prosíme, připoutejte se!"
Z tohoto krásného zasnění mne vytrhnul hlas letušky. Uvědomila jsem si, že sedím v letadle a dovolená ještě svým způsobem ani nezačala. Škoda, že to byl jen sen, ale doufám že až přistaneme doopravdy, stane se něco hodně podobného tomu, o čem se mi právě zdálo.
MARTENS de Adaleans III./2001
|
|
|
