|
už by to bývalo nebylo nebýt toho bytu
byl vyhořelý a dokořán ve výšce okno
záclony kopírující rozpoložení řas
neschopné podobně dojetím zmoknout
jak pod zátěží skal sen trilobitů
chudý na prostoročas
destilovaná samota je platonický čaj
po ránu vypocený do stejnokroje
opakovaných novinek
než přijatelný nesouhlas mi promine
před nosem číhá už láska po okraj
a já tak nepřipraven – neustrojen
stíhám si usmyslet svůj smysl v tom
že cítím jen tvůj roaming na svůj xylofón
a zapomínám v kolik kdy a kde s kým jiným
jsem měl být – však i sám k sobě potměšilý
až zapomněl jsem jak mám imitovat džiny
šťastné po ztrátě vězení --- oslněn – plný tvé síly
| 
