měsíce krokodýlí stále nad sebou víš?
nestačí okupovaná fantazie rovnat
jejich zákryty se hemží spíš
v chaosu usilovna
pomocné slzy snad tvému smutku nejblíž
(kde ovšem poplakaná prostěradla schnou?)
většinou slzné páry jsou jen kejklíř
přebíhají po lanech kde čistá odhodlání sic neuváznou
však těžko se v nich vyznáme ---
spěch labyrintem tísní
už nedoslechnem písní brázdné zorané
spěch nedocení jakýkoliv úkryt místní
a genius loci neviditelným krajem bloumá
měch na zádech s vykvašeným časem
vztekem burčuje – ten arciňouma
ani s tvým předzájmem –tak uslzený- nepozná se
tím většina slz o samotě
k zlosti odsouzena opilostí
byť jisté kráse nevymkla se – spí na chomoutě
smutek oblečen spěchem do lítosti --- jen splíň
nesplynutá a duchem nijak neoplývající
lítost co smutku neuzvedne rukavici
|