|
nejde mi na rozum beznohá myšlenka
ať došourám se jakkoli vysoko
nemám odkud sejít
a sirup podhůří z mých dlaní neunese žádný grál
zřejmě neustanou žíznivé časy
nádor bahna v suchých pramenech
bobtná slzami zlenivělých múz
vše osobní se vpíjí
a všichni po Tvém hlase prahnou
po nocích na zápražích vyčkávají ---
kdyby zaznělo z odpadlých hvězd
kdyby svist zapěl na strachem opuštěné ráhno
věčným náznakem sil ---
atomy sycené propadáním
v jaderném rotujícím stínu
mlčí tu spolu týž nesoudržný jazyk
zas obklopeni víc
láskou nicot mlčíme
a podlézavá náhoda
shazuje zvonky z vázy
| 
