Jsem konečeně sama
v divném nic.

Neříká, nepláče, neřve.
Naříká!
Potrefená píďalka
co se doplazila
možná narazila
na všehomoc

co škodí...

Krutě dovršila
katastrofou půlnoc.
Mršina bez obojku,
rozprášila věčnost.
Zamrhala si nejapně s písní svého věku
zadrhala se snad jen z vděku.

Potemnělá kombinace
té světice z pohlednice,
co sestřeluje laně.
Kterákoli jiná
mnula by si dlaně
leč bez zpěvu
bez notné dávky notoru.
Proti chodu čtyřdobého motoru
nezmůže však nikdo nic.

Tak se klaním
před sebou ne
před ní sotva.
Šokem zdolána
je mi nanic,
když cítím se jak panic
bývalý princ
zviklán z duhy.
Patřím jinam
kde čas a prostor,
ani prvý ani druhý.

Vyjem mile
u ohně všezrad
u listoví, které se dechem třepotá
všechno ví.
Nadarmo je myslet
pokradmo
tak snadno dámo
a zadarmo,
libo-li bylo
i to už pominulo
s chrastící slastí
paprsčitých nitek decibelů.

Jsi kůň!
Co povstal z ovsa
tu bezmoc
nemohu ani popsat..

Snad polovina z tvoji krásy
možná dá si
tu jitrnici kolemjdoucí
nesoucí tvé vnady
do zahrady
zapomnění..

..Konec dění
všehomíra zmámila mně
neupomínám se
přešla jsem na jiný břeh..