kouzelný človíček (Občasný)

Máš ve svých básních cosi,

co nedá se popsat slovy...

Jsi tajuplná kráska - pro kohosi "kdosi",

jsi však básník a ještě snad víc - kdo ví...

whispermoonlite (Občasný)

přemýšlel jsem chvíli, čím by mi básnička mohla být bližší, co by se muselo změnit, a napadá mě, že by v ní nemuselo být tolik symbolů a metafor. - přezkoumat, zda je opravdu nutné líčit tohle všechno, zda by to, čím ta událost byla, nešlo z napsaného textu ještě vytáhnout. - a nebát se toho, že by se výsledek zprvu třeba jevil jako "nepoetický". - věrnost pocitu je jedna věc, věrnost potřebám básně druhá. -

mám z toho teď takový rozmazaný vjem - a fakt, jako by po mně trochu i stékal, nezlobíš-li se za ten obrat. - když přehlédnu, že používáš zhusta klouzavé, líbivé symboly, které svou obecností a třpytivostí mají samy sklon zneurčiťovat prožitky, jež vyjadřují a vytrvale je stáčet směrem k nejedinečné pocitové hmotě, k abstraktnímu pocitovému rezervoáru - nejsem si ani jist, zda tím jazykem, který máš osvojený a který se nedá jen tak změnit, i kdyby byl zájem - to chápu, dokážeš být věrná i tomu, co chceš vyjádřit. - jestli zádrhel není v tom, že se tou metaforickou nadstavbou jádru svého vyjádření spíš vzdaluješ.

ťukání na rty, a z udělání vypadne proud - tak nápad: rozsvítit, a přimíchat do toho slunce, "stín záře", "mlčet slovy", "vjemy stékaly", "letící vůně", rám odkládající skla a do toho převzatá ornamentalika vína, poháru, mytologie - celé tak našlápnuto jednou nohou, tak na povrchu, ode všeho kousek, ale dohromady nic moc. - duha, blesk, motýlí křídla - tohle všechno jsou zrádné motivy, když je pořádně neprovážeš, nedodáš jim oživující prostředí, v němž by zazněly nově probuzeným hlasem, - a ty z nich stavíš celý text a ony se obracejí proti tomu, co je někde pod tím, v potenciálu původního prožitku.

tahle podoba lacinosti - sklouzávání po povrchu věcí a pro jeden opouštěný kámen rychle dodat další - a celku potom chybí záběr a zrazuje i tu možnou přesvědčivost, která si na počátku říkala o vyjádření. - proto mě napadlo, že bez většiny obrazné zátěže by textu bylo lépe. - je možné, že by se tím otevřel prostor, jímž by se dalo prokousnout k podstatě jednoho okamžiku, jenž by hovořil za všechny aktuální pestrobarevné korále, navlíkané jeden za druhým, ale stále se k žíle se skutečnou krví nepřibližujícím.

Mbonita (Občasný)

jsem plna radosti z vyjádření..a budu se snažit reagovat na tvé pocity  z textu a i námitky k němu...

Nejprve k mýmu směřování..zdá se ti to moc metaforické,plytké,rozbředlé v tom množství hrnoucích se obrazů..plutí po povrchu vjemu ...možná,ale dám ti otázku

umíš si představit,že najdeš mnoho truhel s nečekaným obsahem..začneš krámovat a všechny ty poklady skládat kolem sebe a začneš si s nimi hrát..tohle je můj přístup..v tom textu....jsem jak dítě co si takhle hraje...možná staví hrad špatně,ale zcela nezáludně a plný okouzlení z toho co v těch slovech nachází...skládá je bez ladu a skladu..a čeká  krásnej hrad...

je to jak objevit fauvismus,expresionismus  a futurismus dohromady a najednou je chtít postihnout všechny naráz.

To skládání metafor mi přišlo tak nějak samo bez přemýšlení nad výstavbou toho textu...ale tam někde uvnitř..pod tím povrchem kam asi dohlídnu jen já je pravda o mých prožitcích....

ano jsou to korále jak píšeš a jak soudíš jako čtenář nepoznamenané hloubkou krve..zážitku...pro mne však ano.

Možná je to i záležitost preference čtenáře muže..sklon k větší civilnosti,vytažení za vlasy napovrch té podstaty...kdo ví...já jsem ráda,že jsi mým textem vůbec zabýval a dík za to.

whispermoonlite (Občasný)

rádo se stalo - nemusel jsem se nijak bičovat :)) - spíš jsem i sám sobě chtěl vysvětlit, v čem to je, že tak barevný a živý text nemohu lehce přijmout.

a v jádru se mohu ztotožnit s Tvým doplňujícím vysvětlením. - myslím, že dopovídá to, co jsem nechtěl říkat přímo, a raději to jen implikoval.

dokonce bych si nyní troufl tvrdit, bez dodávání hodnotícího přívlastku, že pro určitou fázi ponětí o tom, co se odehrává v básni, je Tvůj vylíčený přístup symptomatický. - pro Tebe je, jak se ukazuje, důležité, co při tvorbě prožíváš. - já, jako čtenář, zas víc hledím na to, co z toho podniku vyjde :DD.

líbí se mi Tebou přesně vystižená pozice dítěte, které je samo ve středu básně a hraje si v objevovatelské vášni s tím, co mu přijde pod ruku. - to bych nazval věrností sobě. - zároveň je to ale i způsob neomezené sebeprojekce do světa básně, která kvůli tomu není tvarována svými potřebami, nýbrž potřebami dítěte. - a v tom pro mě číhá nebezpečí.

z lidského pohledu není na Tvém přístupu co kritizovat, neboť je to postoj patřící do sféry Tvého zájmu, o níž můžeš rozhodovat jen Ty. - a tu radost Ti přeju, proč by ne? :) - avšak z pohledu literárně kritického neplatí, že by se sféra zájmu autora musela překrývat se sférou zájmu básně. - mohou jít i proti sobě. - je rozdíl mezi výpovědí zaměřenou k sobě, k tvořícímu subjektu, který využívá text jako své vlastní zrcadlo, a výpovědí, která je zaměřená k obrazu v tom zrcadle a co v něm zbyde, když tvořící subjekt odejde.

také platí, že se ty zájmy nemusí nutně vylučovat, že zohlednění potřeb básně by způsobilo potlačení autenticity, tj. prožitkové přesvědčivosti subjektu, který báseň nabíjí svým životním vkladem, "ručí za báseň svou existencí", jak se kdysi říkalo. - dneska to není jediná možnost, ale chápu, že o tohle Ti jde a že to má pro Tebe hodnotu, takže hledáš, jak to do básně dostat. - no a já k tomu dodávám, že nikdy není dost pozornosti k tomu, co potřebuje báseň sama. :)

Zeanddrich E. (Stálý)

"

."

Michelle (Občasný)

Zaťukala jsem na rty.
Malíčkem.
Zajiskřilo to
a vypadl proud...
ale což..
zase rozsvítím ..úklonou slunci

Ukládám si sestři, nádherná!!!

Mbonita (Občasný)

řeknu to takhle,tahle hra v domino je zas trochu jiná..i když stylově podobná ...nesourodé obrazy co tvoří příběh..to mě fascinuje samotnou,když se to podaří:-)