| |  whispermoonlite (Občasný) - 10.11.2010 > Mbonita> rádo se stalo - nemusel jsem se nijak bičovat :)) - spíš jsem i sám sobě chtěl vysvětlit, v čem to je, že tak barevný a živý text nemohu lehce přijmout.
a v jádru se mohu ztotožnit s Tvým doplňujícím vysvětlením. - myslím, že dopovídá to, co jsem nechtěl říkat přímo, a raději to jen implikoval.
dokonce bych si nyní troufl tvrdit, bez dodávání hodnotícího přívlastku, že pro určitou fázi ponětí o tom, co se odehrává v básni, je Tvůj vylíčený přístup symptomatický. - pro Tebe je, jak se ukazuje, důležité, co při tvorbě prožíváš. - já, jako čtenář, zas víc hledím na to, co z toho podniku vyjde :DD.
líbí se mi Tebou přesně vystižená pozice dítěte, které je samo ve středu básně a hraje si v objevovatelské vášni s tím, co mu přijde pod ruku. - to bych nazval věrností sobě. - zároveň je to ale i způsob neomezené sebeprojekce do světa básně, která kvůli tomu není tvarována svými potřebami, nýbrž potřebami dítěte. - a v tom pro mě číhá nebezpečí.
z lidského pohledu není na Tvém přístupu co kritizovat, neboť je to postoj patřící do sféry Tvého zájmu, o níž můžeš rozhodovat jen Ty. - a tu radost Ti přeju, proč by ne? :) - avšak z pohledu literárně kritického neplatí, že by se sféra zájmu autora musela překrývat se sférou zájmu básně. - mohou jít i proti sobě. - je rozdíl mezi výpovědí zaměřenou k sobě, k tvořícímu subjektu, který využívá text jako své vlastní zrcadlo, a výpovědí, která je zaměřená k obrazu v tom zrcadle a co v něm zbyde, když tvořící subjekt odejde.
také platí, že se ty zájmy nemusí nutně vylučovat, že zohlednění potřeb básně by způsobilo potlačení autenticity, tj. prožitkové přesvědčivosti subjektu, který báseň nabíjí svým životním vkladem, "ručí za báseň svou existencí", jak se kdysi říkalo. - dneska to není jediná možnost, ale chápu, že o tohle Ti jde a že to má pro Tebe hodnotu, takže hledáš, jak to do básně dostat. - no a já k tomu dodávám, že nikdy není dost pozornosti k tomu, co potřebuje báseň sama. :)
| |
