Toulám se plnými ulicemi
a doufám, že tě potkám
a řeknu: Ahoj.
Ty mi odpovíš
a zeptáš se: Kam jdeš?
Já na to řeknu:
Jen tak, pojď se mnou.

A půjdem spolu těmi plnými ulicemi,
budeme se držet za ruce
a já ti budu šeptat ty slovíčka, co zahřejí
a jedinou odměnou mi bude úsměv
na tvých zarudlých tvářích.

Já v ten okamžik budu ten nejbohatší člověk
pod tímhle zamrzlým nebem,
mezi těmi zamrzlými lidmi.
Tak spolu budem chodit
tak dlouho, až budou ty ulice prázdný.

Budu tě objímat a budu tě hřát,
aby ti nebyla zima,
abys nechtěla jít domů,
protože nevím, kdy tě zase potkám,
protože nevím, kdy tahle moje iluze skončí,
protože všechno je snové, imaginární
a já s tebou piji v imaginárním baru
imaginární víno,
ale my dva
my nejsme imaginární…

Nechci tě už hledat na ulicích,
já chci tě jednou provždy mít
a víckrát víckrát nepustit.

Jsem tichý jako ráno,
ty bouřlivá jak noc.


Tak teď, když vedle sebe jdem,
pohladím tvou tvář
a zapletu se do tvých vlásků,
tak abys mne už nikdy nevypletla.

Do dlaní tvých vložím svoje srdce.

Tvé dlaně jsou tak hebké,
když dotýkají se mých snů.
Tvá blízkost je tak spalující.
Tvá krása mi z úst odebrala spousty slov
a tak jen šeptám zmateně:
… jsi krásná …
… jsi krásná …
… jsi krásná …

Ne, nejsem blázen
a když tak jenom z tebe,
jsem prostě opilý…

Opilý z tvého úsměvu,
Opilý z tvých očí.
Opilý krásnými křivkami tvého těla,
co v šeru jsou tak svůdné.
Opilý z tvých vlasů, co směl jsem je políbit.
Opilý z tvých ňader, co se mi skryly do dlaní.
Opilý z tvých rtů,
co prohledaly každičký místo mého těla,
když spojení našich těl se stalo
slastnou bránou do nebe,
které je příliš vysoko na to,
aby při cestě zpátky pád z něj nebolel.

Zatlačím na svém čele bouli.
To z toho,
jak jsem se srazil s životem.
Není první a doufám,
že není poslední…