Milostný dopis tobě

Dívko,

jsi jak to nejušlechtilejší víno, které básník ochutná,
a pak už chce stále jen a jen plnými doušky pít
a vychutnávat ten pocit neskonalého štěstí
a okouzlení tebou, které se rozlévá po celém těle.

Všiml jsem si těch hvězd v tobě a doufal jsem,
že mi dovolíš se mezi nimi toulat.
Mé rty jsou nedočkavé a dychtivé tvých polibků,
které mi neodpíráš, jenomže jsou tak žhavě spalující,
tak medové a lákavé, že i kdyby den byl nekonečný,
nikdy se jimi nenasytím a zůstanu věčně hladový
a žíznivý po tvých rtech a po všem, co mi dáváš,
po tvé blízkosti a po tvé přítomnosti,
po tobě…

Být malíř - namaloval bych nedokonalý obraz
Tvé dokonalé krásy.
Být skladatel - napsal bych tu nejkrásnější symfonii,
ve které ve víru smyčců a tympán
bych se vyznal z pocitů,
které mám uvnitř srdce a které chtějí ven,
a které chtějí celému světu říct, že smím tě mít,
že smím tě držet za ruku.

Ale já jsem jen básník a tak říkám pomíjející slova,
která jak ti motýli vyletí, zakrouží kolem tvé hlavy,
na chvíli usednou a zahynou.

Jsem nedokonalý básník,
který umí říkat jen nedokonalá slova,
která jsou, jsou tak prázdná ve srovnání
s tvou krásou.

A přesto mi dovol je říkat,
protože já to prostě lépe neumím
a nesmět je říkat, zemřel bych.

Čekám na jediné tvé slovo a už tě nepustím,
odvedu si tě do svého království,
kde sny se stávají skutečností a skutečnosti snem.

Odevzdáš-li se do rukou básníkových,
budu tě na nich nosit
a tančit s tebou mezi mraky a obláčky,
budu cítit tvou blízkost a ty mou.
Od motýlů si vypůjčíme křídla
a budeme létat nahoru a dolů,
ale nikdy neupadneme,
ti motýli nám to nedovolí,
jejich křídla jsou naše křídla
a jejich krása je tvá krása,
a z básníka se stává ten největší sobec
a nejraději by tě pomocí těch křídel odnesl
na ten nejpustější ostrov,
a tam tě skryl před celým světem,
protože tam by jsi byla jen a jen má.

Tvá ruka když dotkne se uschlé růže,
tak ona znovu rozkvétá,
co potom duše básníkova.

Dokud budeš chtít, budu vším,
čím by jsi si přála, abych byl,
za to ale potřebuji cítit tvou opojnou přítomnost
a vůni tvých vlasů a chuť tvých rtů,
hebkost tvé jemné kůže, doteky tvých dlaní,
ze kterých je tak sladké pít ranní rosu,
když na louce tančíš mezi motýli.

Jsem jenom a jenom tvůj, dokud budeš chtít
a dokud mne nezaženeš...

Tvůj oddaný básník