Probudil jsem se
a ráno bylo chmurnější,
než ty předchozí.
Vstal jsem a v zrcadle jsem uviděl,
že postel vedle mne je prázdná.

Jak se to stalo,
že do svých slov jsme místo lásky
začali vplétat krůpěje jedu
a příliš mnoho slov,
jak hejna komárů odháníme od svých hlav
a jsou stejně štiplavá a svědivá…

Dnes zapomeňme na ně,
alespoň na chvíli,
zase mi svěříš svou dlaň
a budeme se na sebe usmívat,
rozběhneme se probouzející se loukou,
tam tančit mezi motýli
a já se tě zeptám, tak jako před lety:

Jak chceš abych ti vyznal lásku?

Něžně?

Slova lásky ti za svítání
vpletu do vlásků,
není to první svítání,
ale každé s tebou
je něčím zvláštní
a něčím krásnější než ty ostatní…

Eroticky?

Ohnivé znamení lásky a touhy
jazykem píši do tvého klína.
Soustřeď se písmenko po písmenku,
napíši celé vyznání…

Roztomile?

Tvou dlaň ve své uschovám,
zlehka ji políbím,
potom pohladím tvou tvář,
jen se nakloním
a do ouška ti pošeptám,
jak se mi líbíš,
a jak tě mám rád.

Materiálně?

Objednal jsem nám v nejlepší restauraci
večeři při svíčkách.
V jejich světle je tvůj usměv nejkrásnější.
A já všechno to zlato,
co se mi vleze do peněženky,
vyměním za pět minut štěstí s tebou…

Rozverně?

Na lesní pěšině zasypu
tě přívalem krásných slov,
které mne napadnou,
a za mne tě políbí do vlasů,
protože já mám teď hlavu v oblacích
a domlouvám si se sluníčkem
pentli z duhy pro tebe…

Láskyplně?

Zítra ráno vstanu
a ze zbytku vánočky vykrájím srdíčka,
jahodová marmeláda jim dá barvu
a tvoje přítomnost duši…

Vesele?

Budeme se na sebe smát i to málo stačí
a ty si v mých očích přečteš tu báseň,
co jsem pro tebe složil,
ještě dřív než ti ji moje ústa
stihnou pošeptat…

Poeticky?

Moje oči jsou zaslepeny tou neskutečně
skutečnou tvou krásou,
a já vím, že celá má prázdnota s tebou mne opouští,
a že ty jsi ta jediná a pravá múza,
a já udělám všechno, jen abych si vysloužil
alespoň pár chvilek tvé pozornosti…

Nestydatě?

Položíš hlavu na mé rameno
a já tě budu hladit po tvých vlasech,
když zafouká vítr
a obnaží tvůj krk a ramena,
neodolám a moje ústa nezbedně
se budou toulat tebou
a šeptat slůvka dotěrná…

Vášnivě?

V náruči s tebou protančím noc
a deštěm růží zasypu tě.
Než stihnou uschnout,
já položím tě na ně.
Má ústa jsou příliš chtivá říct:
Miluji tě, co víc…

Nostalgicky?

Zakoupím kytici růží,
jednu za každý ten rok
a dalších sto – za ty příští.
Pomůžeš mi je zbavit trnů?

Pravdivě?

Co budeme si ještě povídat,
je lepší být dva než jeden.
Všeho je pak dvakrát víc,
lásky,
radosti
a možná i trápení,
ale na to jsme sakra přeci taky dva!