NOC KDY VZEŠLO RÁNO

Roklina pode mnou
propadla se
cestou svou temnou
v prostoru
jak v čase..

Ten večer bylo štěstí
když země stromy roní
Ten večer pravda byla
a neptal jsem se po ní

A zpívaly borovice
zpívaly si pro měsíce
na obloze
v kalužích
tmu prozářil čísi smích
Zpívaly si borovice
měsíc smál se v nich

Ten večer byla radost
tekla mi po strunách
zpívala o lunách
v borovic korunách
bez perutí, přece lehce
Zpívala i o Tobě
a mnoha jiných věcech

Ten večer plynul
v jemné róbě
skály staré let tisíce
lícem ticho
rubem smích
A zpívaly borovice
A luny se smály v nich
na nebi
i v kalužích