|
"O úhlu pohledu aneb Chvála optimismu
Řeklo se: -Člověk nemá přirozených zbraní. Nemá ani drápy, ani rychlost, ani řádné zuby nemá, a se smysly to také není nejlepší.
Jellymann G. : -Chudák, ten člověk.
Ř: -Má ale chápavou ruku i hlavu, naučil se tedy používat nástroje. Ve spojení s takovým nástrojem může bý t ruka i tesákem, i drápem, může být čímkoliv během okamžiku, a zabíjet pomocí toho.
J: Ó! -To je nebezpečné!
Ř: -Kamenem, a pak lukem se člověk naučil vraždit na dálku. K tomu jsou ale ještě vhodnější zbraně střelné. -Mnohé jsou tak malé, že je možno skrýt je pod oděv, a pak znenadání překvapit. Jsou ale i obrovské, které dostřelí dál, než kam dohlédneš! -Šetří tak člověka od nehezkých obrazů... .
Jellymann G. (( otřásl se, a na čele mu vystoupil studený pot )): -To je ale přesto hrůzné! -Není jistoty ve světě! -Třeba nyní kdokoli kdekoliv tiskne spoušť !
Ř: Člověk je velice schopný. Vynašel dále bombardování, obyčejné, a pak i lepší, kobercové. Celé město je v rozvalinách během ...chvilky, a není z něj úniku !
Jellymann G. (( -těžce oddychujíc, s vypoulenýma očima, neschopen slova )): - - - .
Ř: -Meze lidského důmyslu jsou ale neomezené. Byla vymyšlena ještě lepší zbraň, zbraň ničení hromadného. Celé kontinenty je možno rázem porazit. -Člověku tak nezůstane ani jediný nepřítel.
(( -Jellymann G., sedící tiše, klidně, jakoby v transu, snad ani nevnímající, stále neříká nic. ))
Ř: -Člověk již opravdu dosáhl velkého pokroku, a pokračuje dále. Nemusí se již polem trmácet či v letadle nebezpečí se vystavovat, sedí pěkně v teple, stačí jen stláčet tlačítka. -Avšak ještě dále, nyní ty dokonalé automatické zbraně kosmické…
Ovšem Jellymann G. již neposlouchá; otřel si čelo, a zhluboka vydechl. Je klidný, ve tváři má vyrovnaný úsměv. -V tom zoufalství překročil totiž svůj strach i se všemi těmi nahromaděnými nánosy, a vrátil se zpátky ke své přirozenosti.
Vyrostl ...tím dost.
Změnil tak zároveň úhel pohledu, a díky němu seshora alespoň na okamžik prohlédl celý tento neomylně fungující řád, celou tu dokonalost veškerého zdejšího uspořádání; z té výšky prostě viděl daleko, daleko líp!
Získal tak neochvějné důvody, proč být již navždy "optimistou".
." |
