"O cestě na úřad

Jellymann G.  kráčel  ulicemi  města k  poštovnímu  úřadu. Potkal  jej přítel  v Neobvyklé  ulici, a  hned všetečně  se zeptal: „-Proč  kráčíš zrovna  tudy?“

Jellymann G. odpověděl: „-Kráčím  tudy  proto, že  vím, že  tato cesta  vede k  mému  cílí. -Ano,  ano, právě  z tohoto  důvodu kráčím  tudy,“ dodal  pak  spíše pro  sebe, mnouce  si zamyšleně  bradu.

Teprve  až když  přítel  zmizel za  rohem, uvědomil  si  Jellymann  G. absurditu  svého  tvrzení.

Pochopil  ...navíc, že  pošta  je  vlastně  cílem  zbytečným, a  cesta  k  ní pouhou  nepotřebnou  zacházkou, neboť  ke  splnění účelu  té zamýšlené návštěvy  úplně  postačovala  schránka  na zdi  opodál, která  až  nyní svou  něžnou  barvou pohladila  jeho  oči, a  které, nebýt  tohoto  zastavení , by  si asi  vůbec  nepovšimnul.

Ušetřil  si mnoho  zbytečných  kroků; -těšil  se  tedy, že  stihne  tak ještě  nyní i  část  svého zítřejšího  programu.

Ten  náskok ovšem  ukolébal jej  natolik, že  až do  večera neměl  sílu  zvednout se  od občerstvujícího  nápoje.

Umínil  si  alespoň, že  nebude  se již napříště  ve starém  městě zbytečně  proplétat  těmi  úzkými, klikatými  uličkami.

."