"O barevnosti

Jellymann G.  kráčel  po  šedé nekonečné  silnici. -I  suchá  tráva kolem  byla  šedá a  smutná, prostě  ta cesta  celá byla  nudná   k uzoufání.

Snad  by  Jellymanna G. dočista  zahubila, kdyby  tak  mnoho  nevěděl  o  barevnosti, o   tom, že   i   šedá  ve  své  jednotící síle  je pouze  jen jednou z  mnoha, i  když  třeba již  dlouho  to tak  nevypadá, a  také  ovšem kdyby  se lišácky  neujišťoval, že  je to  dnes určitě  naposled, co  je nucen  takovou  chůzí, spojenou  s  vyčerpávajícím  úsilím  a mnohými  útrapami, překonávat  tuto  nevlídnou  komunikaci, nahrazující  nedostatek ušlechtilých  chodníků  v  jeho směru.

Díky  svým zkušenostem  tedy Jellymann G.  ukončil  to putování  vcelku  dobře, jen  s otlaky  na  několika  prstech. -Ty  se mu  ale před další podobnou cestou zahojily.

Se  zdravýma  nohama  nemusel se  bát  žádné vzdálenosti.

Později  naučil se  navíc myslí  nejprve se  přenést za  ten zničující šedý  úsek, a  počkat tam  na  sebe. Pln  úsměvu hřál  se potom  již dávno  dopředu za  posledním dnešním  těžkým  krokem, hřál  se  v tom  "malém" cíli  za další  překážkou, v  tom  cíli, tak  hýřícím  barvami !
."