|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Venku začalo být opravdu velmi chladno,a tak jsem co nejrychleji pospíchal domů.Už jsem se nemohl dočkat,až se konečně zachumlám do teplých peřin.Nevídáno.Tohle,že je letní počasí?Kvapně jsem si odemkl a vešel dovnitř.Podivné,hned v prvním okamžiku jsem si všiml,že z obývacího pokoje jako by se linula mírně nazelenalá záře.Zul jsem si boty a vyměnil je za pohodlné trepky.Pak už jsem spěchal do obývacího pokoje.Nemýlil jsem se.Ta záře byla skutečná.A když jsem vešel do pokoje,nesmírně jsem se lekl.V křesle seděl nějaký stařec s bílým vousem,který mu sahal pomalu až na zem,a upíral na mě své uhrančivé černé oči.
"Tak konečně přicházíš.Nerad dlouho čekám."
Ohromen jeho neskutečnou drzostí a také jeho vzhledem,nezmohl jsem se na jediné slovo odporu.
"Vida,takže pokud správně předpokládám,nečekal jsi mě?!"
"Ne,"hlesl jsem vzápětí."A kdo vlastně vůbec jste a co tu pohledáváte?!"prohlásil jsem již mnohem důrazněji.
"Tak ty opravdu netušíš.No,moje jméno pro tebe není vůbec podstatné,ale dá se říct,že jsem tvůj osud.Já rozhodnu o tvém životě či smrti.To je důvod,proč jsem přišel.Dej sem prsten a notes!!!"
Poslední slova téměř vykřikl a já pochopil,oč mu jde.
"Nevím,proč je pro vás ten prsten a notes tak důležitý,ale nemyslíte,že byste se mohl alespoň omluvit za svůj nezdvořilý vpád a představit se?"
"Jsi hloupý blázen,ale dobrá tedy.Jmenuji se Salmonus.A protože už jsem na tomto světě o několik století déle,myslím,že bych trochu zdvořilosti zasloužil.Ten prsten potřebuji a ty mi ho dobrovolně dáš."
Pomalu jsem ten prsten vytáhl.Pomyslel jsem si,je to nějaký blázen.Prý je tu už o pár století déle než já.Ale co mám dělat?Dost možná,že je nebezpečný,i když vypadá jako neškodný stařec.Ale na druhou stranu,jak se dostal do mého domu?Pohlédl jsem mu do tváře.Ale vzápětí jsem poznal,že již od něj nemohu zrak odtrhnout.Jakoby uvnitř hlavy se mi ozval jeho hlas.
"Podej mi ten prsten.Podej mi ho."
Stále dokola.Najednou mě přestalo tělo poslouchat a já,zcela bezmocný,jsem začal pomalu kráčet k němu.
"Ano,jen pojď blíž.Až ke mně."
Náhle,snad v nějakém podvědomém popudu,jsem si nasunul prsten na prsteník pravé ruky.V tom samém okamžiku jsem znovu nabyl kontrolu nad svým tělem.Tak nečekaně,že jsem se zapotácel a málem neudržel rovnováhu.Už jsem začínal chápat,že mám před sebou přinejmenším nebezpečného hypnotizéra.Ale dokud mám prsten,tak nade mnou zřejmě nemá moc.
"Nic ti nedám!"spíše jsem vykřikl,než promluvil.
"Hlupáku,ještě jsem ti nepředvedl nic!!!Moc si troufáš.A já jen ztrácím čas.Musím-li tě zabít,dobrá tedy!!!"
S těmi slovy zkřížil ruce v podivném gestu a náhle konečky jeho prstů obklopila rudá záře.
"Zemři,hlupáku!!!"vykřikl a prudce upažil směrem ke mně.
Z jeho prstů vyšlehl paprsek,který mě měl v příští vteřině zasáhnout.Stihl jsem už jen zvednout paže v obranném gestu,ale tušil jsem,že mi to nebude nic platné...
|
|
|
