"Kdo je to Knolomos?" obrátil se trochu překvapeně Abraham na profesora. Odpověď však přišla z úst Velkého mága. "Jak už jsem říkal, Benjamin byl v mládí mým nedocenitelným pomocníkem, neboť
jen jednou za sto let se narodí někdo, kdo je tak vynikajícím médiem. Takovým
lidem pak ve Velkém řádu přísluší pojmenování Knomolos. Ale o tom někdy
později. Neboj, vše potřebné se brzy dozvíš a naučíš. Teď tě ovšem musím
požádat, aby sis šel lehnout, protože zítra budeš muset vstát velmi brzy.
Můj pomocník tě doprovodí do tvého pokoje." Na ta slova se objevil nějaký mladík, oblečený v tmavě modrém hábitu.
Abraham si tu začal připadat pomalu jak v nějakém klášteře. No, ale musel
uznat, že takové oblečení je určitě pohodlné. Ještě se rozloučil s
profesorem, při čem mu na chvíli připadalo, jako by se potutelně usmíval,a
potom již nasledoval onoho mladíka. Opět se dostali do hlavní síně,ale
tentokrát se vydali na opačnou stranu. Rychlým krokem pokračovali dlouhou
tmavou chodbou, osvětlenou jen loučemi, pak náhle zahnuli doprava,
pokračovali ještě tak 100 metrů, až nakonec stanuli před masivními dveřmi.
Zde se s ním s přáním dobrého spánku rozloučil. Nemohl si však opět
nevšimnout toho mírného pousmání. No co, vešel tedy do místnosti a zjistil,
že je velmi skromně zařízená. Na holé zdi visel jen jediný malý obrázek, na
kterém byl znázorněn nějaký vodopád. Postel ovšem vypadala celkem pohodlně a
jen na to Abraham pomyslel, padla na něj obrovská únava. Jen si ještě stačil
sundat boty, ulehl a už se propadal do hlubokého snu.
***
Salmonovi se zkřivil obličej nenadálou bolestí. "Promiňte, pane, ale ten plán se nezdařil. Naneštěstí se k tomu připletl ten
zatracený Knomolos. Jenže s tím jsem nemohl předem počítat." V jeho mysli se ozval ledově chladný hlas. "Musíš počítat se vším, ty hlupáku. Protože jinak bys mi byl k ničemu." "Ale pane,..." "Mlč, ubožáku, dostaneš úplně poslední šanci, POSLEDNÍ!!!" "Ano, můj pane." "Ten Abraham je příliš velkou hrozbou a už dnes má vstoupit do výuky Velkého
řádu. Ty tomu musíš zabránit. Jinak zemřeš v strašných bolestech." Na důkaz těch slov se Salmonovo tělo začalo zmítat v divoké křeči a on řval,
protože to byla opravdu nesnesitelná muka. "Ano, pane, rozumím. Přestaňte už prosím. Jen mi prozraďte, co mám udělat, a
já tak učiním bez váhání." "Nejdůležitější teď je, abys zabil mistra. Zde je zbraň, která ti pomůže." Na ta slova se začal vzduch mírně vlnit až se postupně vynořily obrysy dýky.
Netrvalo to víc jak pár vteřin, než se zhmotnila úplně. Salmonus ji okamžitě
uchopil. Pak se stalo něco, co Salmonus nečekal. Ucítil v celém těle podivné
pnutí a začalo mu být nesmírné horko. Když už myslel,že to nevydrží, vše
náhle ustalo. Sklouzl pohledem na dýku. A div ji při tom neupustil. Nehleděl
totiž na svoje vrásčité ruce. Kdepak, místo toho hleděl na ruce mladíka.
Rychle vstal, přešel místnost a došel k zrcadlu. A to, co spatřil, jen
potvrdilo jeho domněnku. Ze zrcadla na něj hleděl tak 17letý mladík. "Dal jsem ti novou podobu, abys pronikl snadno až k mistrovi. Teď už je
nejvyšší čas tě přenést, výuka pomalu začíná. Nesmíš selhat, jinak zemřeš." "Ano pane." To bylo to poslední, co ještě stihl Salmonus říct. Pak začala ze země
stoupat mlha, která ho postupně celého zahalila.
***
Ne, Abrahama nečekal žádný klidný spánek. Poté, co ho zachvátila dřímota, se
kolem postele objevila mlha, která ji celou obklopila. V tom samém okamžiku
se Abraham objevil v nějakém půlkruhu, tvořeném z asi dvaceti většinou
mladších chlapců a dívek, ale bylo zde i pár dospělých. Všichni byli
oblečeni v černých hábitech. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil,
že je oblečený stejně. Nevydržel to a obrátil se na vpravo od něj sedící
dívku, které mohlo být tak 18-19. "Co to má být? Tohle je nějaký sen?" Dívka se nejdřív místo odpovědi hlasitě rozesmála. "Prej nějakej sen." Když se dost nasmála, pokračovala. "Vida, tak tu máme nováčka. Ale na nováčka jsi trochu starej ne?" "No, musím říct, že to nedokážu posoudit, protože zatím vůbec netuším, v čem
že to mám být nováčkem." "Teda, tys snad spolknul nějakou učebnici spisovné mluvy ne? No, kde bys asi
tak byl nováčkem. Přece ve výuce Velkého řádu. Stejně je to divný. Asi musíš
být něčím zajímavej. Ale jak na tebe tak koukám, netuším čím." Na to se od něj odvrátila. Hned pochopil proč. V čele kruhu se objevil ten
mladík, který ho doprovázel do jeho pokoje. Okamžitě ustal veškerý hovor a
všichni se k němu obrátili. "Vítejte, mistře!" zaznělo sborově. "Zdravím vás, adepti. Dřív, než začneme s výukou, vám chci představit našeho
nového člena, Abrahama." Zrak všech přítomných se obrátil směrem, kterým ukázal. Hned poté se všude
ozval vzrušený šepot. Jakto, že byl přijat mezi nováčky někdo tak starý?
Tahle otázka všem vrtala hlavou. Mistr však opět promluvil. "Prosím, uklidněte se. Je nejvyšší čas začít." V tom momentě k němu přistoupil asi 17letý mladík. "Mistře, můžu mít jeden dotaz?" "Jistě, ptej se." "Jste připraven zemřít?!!!" Tato slova vykřikl a pak hbitě vytáhl z rukávu dýku a prudkým pohybem mu ji
zabodl do srdce. Dřív, než mohl kdokoli něco udělat, sesunul se mistr k zemi
mrtev a dýka dál vězela v jeho hrudi. Všude se ozývaly zděšené výkřiky a
postupně se postavy studentů začaly rozplývat. Ten, který spachál onu vraždu
se však začal měnit. Jeho postava se začala trochu hrbit a v obličeji začaly
přibývat vrásky. Když pak nakonec opět vyrostl i onen dlouhý bílý
plnovous,Abraham zděšeně vykřikl. "Salmonus!!!" Stařec se hrozivě rozesmál a pak se též rozplynul. Dívka, která předtím vedle něj seděla, teď Abrahama chytila za ruku. "Ty toho vraha znáš?!!!" V očích se jí mísil strach s nedůvěřivostí. Pak se i ona rozplynula a sám
slyšel jakoby z dálky hlas profesora Lithursta.
***
"Abrahame, rychle se proberte!!!" Posadil se na posteli a spatřil bledého, vyděšeného profesora a hned za ním
stál Velký mág. "Profesore, to Salmonus. Byl tam a zabil toho mistra!!!" "Ano, já vím." odvětil profesor roztřeseně. Pak se slova ujal Velký mág. "Abrahame, tohle je velmi zlé. Nikdo jiný totiž není oprávněn vést výuku
řádu. Ale je to ještě mnohem horší. Tohle všechno znamená jediné. Zatratitel
je volný." |