Profesor Lithurst se soustředěně věnoval rozluštění jednoho velmi
složitého zaklínadla, když v tom se najednou v jeho pracovně udělalo
nějak teplo. A bylo to čím dál tím míň snesitelné. Profesor se rozhodl, že
otevře okno, když se však zvednul, sklouzl jeho pohled k menší prosklené
vitríně, kam uložil prsten, který mu Abraham svěřil do opatrování. A
spatřil, že kolem prstenu se šíří namodralá záře, která začíná být čím
dál tím jasnější. Nebylo pochyb, že se děje něco neobvyklého. Vzdal se
svého předchozího úmyslu a okamžitě zamířil k vitríně. Záře byla čím dál
tím jasnější. Když už byl skoro u prstenu, ozval se z té záře najednou
výkřik. Teď už profesor vůbec neváhal, neomylně totiž poznal, že je to
Abrahamův hlas. Stále s notesem v levé ruce popadl prsten a bez zaváhání
si ho nasadil na prsteník pravé ruky. V tom samém okamžiku se jeho tělo
začalo otáčet ve zběsilém víru. Když se znovu zastavil, už nebyl ve své
pracovně. Pomalu se rozhlédl a první, co ho upoutalo, byla jasně žlutá
obloha. Hned v příštím okamžiku se ale v dáli ozvalo bolestné
zasténání. Profesor už neváhal ani chvíli a dal se do běhu.
***
Abraham se při pohledu na ty obludně tlusté červy otřásl odporem. Ale na
nějaké delší úvahy nebyl čas. Uvědomil si, že se musí aspoň pokusit
bojovat o svůj život, i když prsten má u sebe profesor Lithurst, takže
tím jsou jeho šance až příliš mizivé. To už se k němu dostali první dva
červi. A pak rozevřeli své tlamy a Abraham uviděl ostré zuby. No,než se
stačil pozastavit nad tím, jak nezvyklé je, aby červi měli zuby, je první
z nich použil. Abraham vykřikl bolestí. Pokusil se toho červa popadnout a
po chvíli snahy se mu to i podařilo. Odhodil ho. Ostatní červi, kteří
zřejmě čekali, jak bude úspěšný jejich druh, se teď na něj ovšem vrhli ve
velkém počtu. Ten druhý, který byl nejblíž, se sice setkal s dobře mířeným
kopancem, po kterém odletěl omráčen kus zpátky, teď už byl ale Abraham
obklíčen ze všech stran. A dobrých deset červů už bylo až u něj.
***
Když už byl smířen s krutým osudem, zazněl odněkud zprava jasný
hlas, který patřil profesoru Lithurstovi. "Mer norok te kumur lapido zen!" Abraham pohlédl jeho směrem a hned vzápětí k němu vyrazil zářivý bílý
paprsek z prstenu na profesorově ruce. Byl tak rychlý, že než si to vůbec
stihl uvědomit, už dorazil až k němu a narazil do jeho hrudi. Celého ho
obklopila bílá záře, do které v příštím okamžiku dopadli i červi. Účinek
byl okamžitý. Nějaká obrovská síla je odmrštila zpět a nejen to, v tom
samém okamžiku vzpláli stejně bílým plamenem. Hlasitě si oddechl. Pak však uslyšel naléhavý profesorův hlas: "Abrahame, rychle pojďte sem ke mně. Ten štít nemá neomezený
účinek. Pospěšte si!" Tak se tedy rozběhl směrem k profesorovi. Kostra, která byla očividně
překvapena náhlým zvratem, se ale rychle vzpamatovala. V mžiku se
sklonila, nabrala hrst písku a vyhodila ho do vzduchu. Zpátky už ale
nedopadl. Místo toho se ještě ve vzduchu začal rozpínat a zcelovat až
postupně získal podobu velkého, nejspíš kostěného bumerangu, v němž byly
vyryty nejrůznější magické znaky. Kostra ho hbitě chytila a hned
v příštím okamžiku ho vrhla po utíkající kořisti. Abraham byl už skoro u
profesora, když ucítil prudký náraz, po kterém se svalil do rozpáleného
písku. Když zvedl obličej a vyplivl nežádoucí obsah svých úst, zjistil, že
po bílé záři, která ho obklopovala, není ani stopy.
***
Kostra se radostně zasmála. Chytila bumerang zpátky a pak jím do vzduchu
načrtla nějaký obrazec. V tom samém okamžiku se za Abrahamem a
profesorem zvedla obrovská písečná vlna a začala se rychle blížit k
nim. Byli v pasti. |