Dáte si

Ptám se jednoho

z mnoha bezdomovců

před nádražím

V ruce žmoulám

rozteklou figurku

z čokolády

Dneska nejedu domů

ne nemám chuť

na čokoládu

Nesnáším sladké špičkou

jazyka lapu po slzách

mám šmouhy na tvářích

jako malá

Kouřím letos možná

poslední cigáro tentokrát

až do filtru to nikdy nedělám

Rozešlu vánoční přání s

nádechem upřímnosti a

potom ... po kolikáté už

sbalím batoh a jdu

Dnes ještě neskočím ...