Niternosti
poseté strupy
od vzpomínek
(Kdy bylo
naposledy dávno?)
Zapomněnky kvetou
v přiměřené vzdálenosti
od zanedbaných hrobů
(Kvetou jen tak
aby neurazily)
Sundáš mi prosím
ten kámen ze
strangulační rýhy na mém krku?
(Bolest mi brání
ve výhledu)
sorry, ale strupy?
Trochu jako Jonáš. První sloka se mi hodně líbí i s těmi strupy. V prostřední jsem se trochu neporovnala s hroby. Možná tam tématicky patří, ale mně tu připadají, jako příliš těžký kalibr. (To druhé kvetení bych taky vynechala.)
Závěr dobrý. Zdá se mi že dobře naznačuje snahu po chycení dechu.
