Ivan Davidkov

 

             Lovec perel

 

Ty, lovče perel, s kolika nadějemi

jsi vstupoval na lodě, co odrážely

k dalekým mořím a v země neznámé.

Bouře běsnily. Jen vlny blýskavé

od mořských racků ti přinášely pozdrav,

nemyslel jsi však na touhu, na něhu. –

Hledal jsi perlu na podmořských skalách,

a perla byla na břehu.

 

Kdepak jsi nyní? Kde záliv tvůj skrytý je?

Nebe je pod mrakem. Moře je bouřlivé.

S dlaněmi při těle nasloucháš svítání,

vítr se po mokrých palubách prohání

a ptáš se vln a plachet a lanoví:

dokdy to toulání? Dokdy být ve střehu?

Chlad moře dávno už duši tvou ulovil

a perla byla na břehu…