Existence je jen tvrdá realita bytí

Může znamenat tolik a také nic

Existence sama o sobě nepostačí k žití

Každý z nás potřebuje mnohem víc

Co člověk má z toho že jen je

Jedna malá částečka mozaiky zvané svět

K čemu je když nemá přítele

Když život sestává se z několika holých vět

Netřeba mít kolem sebe kupu lidí

I jeden je občas víc než dost

Když den co den je vidí

Jak kumuluje se v nich zlost

A přitom touží najít jen jednu duši

Tu která by mu rozuměla

Snažil se jí namalovat tuší

Ona však navždy byla němá

Už ví že nemůže se spokojit jen s tím že je

Už chápe že musí projít třeba buší

Jen aby našel jediného přítele

Tu nenahraditelnou duši

Tu která by jej chápala

Duši co překoná i moc zlou nemoc

Tu která by se na nic neptala

A bez nároku na odplatu poskytla mu pomoc

Po dlouhé cestě našel to co hledal

Měl báječného přítele

Ten z bláta i z louže bez řečí ho zvedal

A sám se tvářil vesele

I on se snažil stát se dobrou duší

A nabídnout vše co sám měl

Pak nemusel už duši kreslit tuší

Pochopil a získal to co chtěl.