Existence je jen tvrdá realita bytí
Může znamenat tolik a také nic
Existence sama o sobě nepostačí k žití
Každý z nás potřebuje mnohem víc
Co člověk má z toho že jen je
Jedna malá částečka mozaiky zvané svět
K čemu je když nemá přítele
Když život sestává se z několika holých vět
Netřeba mít kolem sebe kupu lidí
I jeden je občas víc než dost
Když den co den je vidí
Jak kumuluje se v nich zlost
A přitom touží najít jen jednu duši
Tu která by mu rozuměla
Snažil se jí namalovat tuší
Ona však navždy byla němá
Už ví že nemůže se spokojit jen s tím že je
Už chápe že musí projít třeba buší
Jen aby našel jediného přítele
Tu nenahraditelnou duši
Tu která by jej chápala
Duši co překoná i moc zlou nemoc
Tu která by se na nic neptala
A bez nároku na odplatu poskytla mu pomoc
Po dlouhé cestě našel to co hledal
Měl báječného přítele
Ten z bláta i z louže bez řečí ho zvedal
A sám se tvářil vesele
I on se snažil stát se dobrou duší
A nabídnout vše co sám měl
Pak nemusel už duši kreslit tuší
Pochopil a získal to co chtěl.
|