Vzpomínáš
Tenkrát mi ještě
v dlaních dozníval
dětský smích
Namísto panenky
jsem po nocích
žmoulala
kapesník zvlhlý
předčasnou dospělostí
Zcela paradoxně
jsem potom nikdy
úplně nedospěla
Usínám nerada
pod polštář denně
schovávám svá
malá tajemství
O kterých se prý
z taktu nemluví
Vnímám to podobně jako Adina.
poslední sloka...