Rány ošetřuji roztokem
Bez jména už dávno
Nepomáhá a smutky se
Šklebí čím dál víc
Naděje zapadaly do
Škvír mezi lži a nikdo
Uvnitř mě je nehledá
Chce se mi spát
Zachumlaná do smradlavých
Dek snažím se zachytit pach
Alespoň kratinkého snu
Zřejmě už vyhynuly
Jo můj pololidský druh taky
Jednou vyhyne už se těším
Kdybych se toho dožila
Pořádně bych to zapila
Nebaví mě užírat se vlastní
Nemorálkou je mi ze mě
Na blití tak jako matce
Když se otrávila
Přežila já ani nevím játra
Zpitá do bezvědomí nemají
Dobrou paměť a mozek ...
Jednou ho půjdu najít
...
no jestli jo tak já mezi ně nepatřím!!! :))))) člověče tak jsi přesně vystihla stav ve kterém se momentálně nacházím..no vlastně je to ještě horší
ale tvůj výtvorek je fakt super
Promiň, řeknu ti to "na plnou hubu" - tak přestaň chlastat!!!!! (když je ti ze sebe na blití!)
Báseň je ale upřímný nářez pocitů, to!!!
