|
Pamatuješ tenkrát
jak jsme skládali
sněhové vločky
do úsměvů
Tály ještě dřív
než byl slyšet
jejich smích
Myslím že by zvonil
tak jako sklo
když padá na chodník
Tenkrát jsem ti šeptala
do ucha něco o tom
že tě asi miluji
Omyly se stávají to
je přeci celý život
pokus omyl poslední šance
Pak už jen umírání tiché
nejlépe beze svědků
abych se nemusela stydět
City co tají stejně
jako ten špinavý sníh
protekly mezi slzami
V truhlářství došly kříže
nevadí umírat se dá
jinými způsoby
Hledám úsměvy v krajině
nejsou celý svět se soustředí
na jedno hloupé umírání
| 
