Teď, když bdí nad tebou spánek,

moje sny jak lehký vánek,

jako kapky naděje,

snášejí se na tvá víčka,

jsou jen malé krůpěje.

Zanech sny mé se k tobě vinout

a s tělem tvým v jedno splynout,

žhavost tvojí pýchy cítit

a jak tříska se pak vznítit.

Být jak voda,

co se valí,

co břehy nemá

a žízeň touhy chvatem jejím hasit.

Být jak oheň,

co je živel,

co klidu nemá

a sílu vášně žárem jeho spasit.

S paprsky rána sny se vzdálí,

co noc skryla,

den už neodhalí.

Zableskne jiskra ve světle rozjímání

vzpomínkou na tajné milování?

Snad kdesi v nitru zůstane,

vracíc se,

když čas noci nastane.