Čekám co bude

a čekám zas

šat z látky hrubé

dře kůži mou stále snáz.

Čekám dál a mezitím

panenkám čas v očích plul

bez úsměvu vějíř řas

prachem sukní zavanul.

Čekám však

už ani nevím nač

a mým vlasům plavým

dal zatím popel svoji tvář.

Čekám

už ani nevím proč

náplasti lepím

snad na lítost.

Čekám snad

na prázdná rána

kdy obvaz nežádá

jitřená rána

jen s jeho stržením

blíž zemi mě pokládá.

Čekám

a v duši zůstává

s mou vlastní kůží

 špinavá náplast

šípkových růží.