Prach v plicích máš

hrotem pera strháváš

inkoust prosáklých stěn

v moře odplutých přání.

Školní gumou mažeš

palety duhových cest

nasáklé v pijácích

ohmataných sešitů.

Vize zalepené

štětcem vodových barev

letí v mýdlových bublinách

roztát s východem slunce.

Do plic se s tmou snáší

peří svlečeného pelu

drané samotou

bezbřehé naivity.