Vybalili si to málo, co s sebou vezli do vykládaných skříní. Jejich pár krámů, tam působilo, tak teatrálně.Tyrkysová komnata, zdobené zdi květinami, velká okna a na nich vznášející se lehounké perleťové závěsy, podlaha obalená do kůží lvů bez hlav, tvrdá kůže, jenž škrábala do chodidel.Dvě lože, dost velká pro milence a celé to utopené v drahých předmětech ze všech krajů…soška z Eftu, mramorový disk se zlatými žílami z Grencie či mohutná busta bájného krále Xorxinama. Krásný výhled na širý palác. Do noci Kaškin pozoroval celou tu plošiny v poušti….Perferpolis, jenž ještě nestihl pochopit. Ulice hrály na bubínky, svítily, voněly pečeným masem a nad tím strážila pyramida zahrad. A hvězdy?...jejich červený laserový lesk byl ničím proti této výstavní síni. Fata Morgána před očima.

 Byla znovu temná, hluboká noc…pouze šumění listoví. – Citrusy…- napadlo jí. Měla je ráda, urozené plody ze stromů zlat, snad pochodně bohyně Lakomství. Snad sladký, kyselý, nahořklý…..krásně voněl.

 Ležela s očima otevřenýma do stropu…sama, znovu, jako had v Kašmíru. Ne! Dnes to nebyl had, ale ibis. Krásný, pošramocený od elektrických drátů….Jako fénix? Ten kouzelný, zakázaný, kterého nechtěl starý svět znát. V Jersudalému se tajně uctíval….černí kněží. – Černí- zabolelo jí na prsou. Proto si je Judith pamatovala, černí kněží, tolik jich viděla umírat……..

 Svět byl proti mysli, přišel jí to jako okamžik, ale královna se z ibisích pohádek probudila do hořícího nemněného stavu dne…však dnes bez škrábnutí, čistá… neprolila žádnou krev.

 Zhluboka se nadechla….-Ano, včera to byli citrusy…dnes voní krásněji než kdy dříve….- vzpomněla na pach cedru, pach jenž se váže z krví.

Jak den byl hezčí, vpustila služební….všechna krásná mladá šikovná děvčata Perferpolis…až na jednu- Kassandra. Přítelkyně, aspoň dříve tomu tak bylo…možná spíše pouto Jersudalému, jenž jim přichystal takoví to uděl. Bylo to tak rychlé, všechny se na ní vrhly ….

„ Dobré ráno, Kassandro“. Oplatila jí pozdrav úsměvem a podala bílou růži. Juditha z ní odtrhala lístky a všechny si je vložila do úst.

„ Co se stalo“ ukázala na ruku, na níž se svíjely pouze jizvy ze včerejška.

„ Byla klidná noc, citrusy zpívaly,….né ten cedr“ mluvila přes poupě…

„ Cizinci už vstali“ Posadila se na stoličku vedle Judithy, kde jí začalo copaté děvče česat.

Pouze pokrčila rameny a oblékla si šedé dlouhé šaty, jenž byly, jako ze stříbra s vysokými rozparky….a přitom se jí hlavou promítl obrázek černým příznivců Fénixe.

„ Judith“ donutila, aby se na ní otočila, již šaty na sobě.

„ Tady něco od krále“ natáhla k ní přeložený pergamen s koženou nitkou.

Ohnala se po něm jako kočka „ Od Leodose“ usmála se a hned sedla a začala ho lačně prsty rozdělávat, pečeť se jí rozdrolila do klína.

 Nejdražší Juditho!

Píšu ti tak pozdě, omluv mě, však spousta smůly, problémů mi bránila. Polovinu armády zachvátil mor, napadli nás kočovníci…

 Asrem nás přijal, ano je tomu tak, zítra hodlají jednat. Přijmou naší nabídku je to jasné, jsou tak chudí…samí řemeslníci a zemědělci…Nedokážou se nám postavit, jak jsme si marně mysleli. Ano Jud, já vím z té země není co těžit, však to území….bude naše, další část mapy pokryjeme zlatem.

 A s takovou armádou…snad,… tak bych si to přál….budeme schopni odbít Istarii….budu králem východu, západu, celého světa. Již vydrancovali jsme Nisnive…. Tak zvrhlím způsobem…pomsta za mé otce….dlužil jsem to své minulosti z které jsem povstal.

 Jist, jsme větší než ty vycvičené opice z Grencie. Přemýšlel jsem, možná navštívím tvého otce, jen upevnit vztahy, neboť vidina toho, že se zbavím i těch podlých Grencianů mě láká………jsem posedlí dostat víc a víc….

 Všechno jde tak skvělé až na ty desítky mrtvých…byli to oddaní muži….Lidu ještě nic neříkej, byla tam spousta synů a mladých otců. Musíme projít aspoň minimálním bojem, poté nebude vidina smrti tak bolestivá. I když ztratili jsme mnoho lučištníků…Juditho řekni to vezírovi, musí obstarat mladé muže a poslat je za námi…králové starých říší nejsou tak naivní. A lid?...Prosím tě o to nejdražší, co jim můžeš dát….Lži a zlato….už víš jak je to důležité.

 Ve jméně tvém…modlím se na návrat….Netuším, jak jsou k nám bohyně nakloněny, modlím se za tebe, Perferii….za moc.

 Byla by si pyšná, kdyby si viděla armádu zlatých…Chtěl bych vidět tvojí pýchu,Judith ….

 Ty dny jsou příliš dlouhé, však mission čeká…

                               V diamantech Jud