„ Pro bohyně v Pantheonu,“ zaklel Leodos do stávající místnosti, odkaď mnohem radši vládl. Její křišťálové slzičky zapuštěné v mlékově bledé modři a karamelové zběsile žhnuly do všemožných stran. Nechtělo se mu to věřit, znělo to tak nepřirozeně cize. Bádal mezi tím, jestli je to opravdu možné a jako první mu v hlavě vyskočilo její jméno.

 „ Ano, Leodosi.“ Přikyvoval fialově- modrý vezír se svátečním čepci do výšky, na vrcholu s podlouhlým obdélníkem, kde zběsile cinkaly zavěšené řetězce skleněných karmínových korálků.

 „ Ach, jak dlouho?“ Opřel si obličej do dlaní. Takový nápor toho, co ho všechno čeká. Takový nápor strachu.

 „ 4 otočení.“

 „ Jud to zabije,“ zhrozil se, jak mu dech váznul.

 „ O tom chci s vámi taky mluvit.“ Roztáhl ruce. Byl jako přežraný kolibřík v teplých paprscích za ním. Dokázal jenom zvednout hlavu z dlaní a přikývnout.

 „ Vím, bude to těžké, ale hrozí tam občanská válka, je to revolta. Nikdo je nedokáže udržet. Místo, aby truchlili, bijí se tam dvě strany a ona má ten nejdůležitější hlas…“ Snad jako by to vpisoval do králových očí. Už teď bylo těžké myslet na něco jiného… Myslet na svojí zemi… Satrapii, když ve vzduchu visel její příchod…

 „ Následník byla královna Juditha, takže nemají nastupujícího satrapu. Jsou tam dvě jediná jména. Dva možní nástupci, je to jako by šla armáda proti jejich radě… Rada je s námi, máme tam své lidi, kteří to ovládají, ale nikdo netušil, že to takhle skončí, takhle náhle. Nestihli ho ovlivnit… Je to pouze na ní. Stačí špatný krok a všechno by se mohlo pohřbít,“ předváděl pěkné divadélko vhodné, tak pro královnin um.

 „ O co se tedy jedná?“ Ustaraně si zmáčkl spánky.

 „ Dva možní, Juditin strýc. Po pokrevním rodu by měl nastoupit. Ale všichni moc dobře vědí, jaká je to figurka, panáček, který by mohl udělat cokoliv, bychom nařídili. Je to prý dement a já o tom nepochybuji, když jsem slyšel, kolik zamořil měst, která mu hodili celá na krk. Ale nám by se hodil, všechno za něj dělá kupa úředníčků… A my? Narvali bychom jim peníze a přání… Už bychom se na nějaké Jurdanské požadavky ohlížet, žádné by nebyly…“ Leodos by mu najednou uvěřil úplně všechno. „ No a ten druhý?“

 „ Pravý opak. Jmenuje se Indipth. Je to voják, parchant… Nedávno ho zvolily generálem jejich, tedy naší gardy Nesmrtelných. Moc prahne po vládě a má až moc dobré vztahy s Grencií.“ Hned si všiml, jak Leodos zbystřel. To bylo moc dobře.

 „ Byl jako králův syn. Nic mu není prý svaté a asi ani Judith by bývala nebyla.“

 „ Co s Jud?“ Nepříčetně.

 „ Od dětství královnu přislibovali jemu. Až když váš otec podepsal spojenectví a poté i sjednocení pod naši korunu jsi jí dostal ty králi.“

 „ Takže ten Indipth měl mít mojí Judithu?“ Hrubě to znělo do té situace…

 „ Ano. Indipth,“ přikývl a další rachot korálků…

 Chvíli přemýšlel, bylo toho moc…

 „ Už teď ti můžu slíbit, že Indipth se nikdy satrapských králem Jurdanska nestane“.