Návrat do Blackstonu

Dveře kostela se chvějí. Farář klečící před oltářem odříkává desátek růžence.

„Hej! Pane farář! Vylezte přece. Vím, že se tam modlíte! Otče náš! Jenž jsi na nebesích! Chléb náš vezdejší! Jak dál?!“ Neposlouchá ten hlas.

„Haló! Zase jste neuspěl!“ Zvedl se a zpozorněl.

„Zabil jsem ho,“ nelidský smích.

„Visí v lese na stromě. Další boží ovečka, jenž mi Bůh daroval. Slyšíte?!“

„Bůh ti nic nedaroval,“ šepot.

„Bůh mě má rád. Viďte Otče?“

„Bůh ti nic nedaroval! Všechno si bereš sama! Proklínám tě Komnato! Proklínám tě!“

„Uf, sem se lek. Fušujete do čarodějnického řemesla pane farář? Kdože je ta Komnata pane farář? Tady je přece Jack. Copak už nepoznáte můj hlas? A mám tady nového kamaráda. Chlapák Steve. Nechcete se seznámit pane farář? Chvilku v Blackstonu pobude. Vzal jsem ho do učení.“

„Odejdi od domu páně! Odejdi!“

„Nečertěte se hned pane farář. Už jdu, pomaličku jdu. Hlavně mi neubližujte.“

„Toto je boží stánek!“

„Tak teda jeden cheesburger pane farář. S kečupem, je-li možno.“

Jackovi nepřišla odpověď.

„Vy teda máte náladu. Tak pozdravujte Pánaboha, že se stavím později.“

„Padej!“

„Ámen pane farář. Ámen.“

Dveře se přestaly třást. Farář pomalu klekl před oltář. Unavený. Zavřel oči. Modlí se hodinu. Slzy na lících zasychají. Druhá hodina za člověka, kterého znal pár minut. Dalších šedesát minut. Další Otčenáš. Oči stále zavřené.

„Otče?“

Otevřené.

„Bu.“

„No tak. Už se proberte,“ povědomý hlas. Odkud ho jen farář znal?

„Otče. Proberte se. To jsem já. Larry.“ Ach, ano. To je Larry. Ten mladík z rána. Mrtvý!

„Né. Jdi pryč! Ďábel!“

„To jsem já Otče. Nebojte se!“

„Ve jménu Otce i syna,“

„Nesmíte se mě bát.“

„Ďábel! Chce mě zabít!“

„Musíte mi pomoct.“

„Jsi mrtvý! Poslala tě, abys mě umlčel!“

„Ne.“

„Tak dělej! Na co čekáš?!“ Něco se v něm zlomilo. Jako by se smířil s tím, že má právě umřít. Stál tam sám a popichoval toho netvora - Larryho.

„Zab mě už, zab mě! Ďáble! Zab mě,“

Larry se neudržel. „Dost!“ a bylo ticho.

Trvalo pár hodin, než kněz uvěřil jeho vyprávění a přislíbil pomoc. Nevěděl, co po něm Larry bude chtít, jen slíbil pomoc. Nic víc. Vypadalo to, že Larrymu stačí, když bude moct jíst a přespávat v kostele. Doufal, že tím všechna pomoc skončí. Co víc by po něm ještě mohl chtít?

„Otče Flemingu.“

„Ano?“

„Poblíž místa, kde mě popravili, jsem našel tělo dívky, nebo spíš jen její kostru. Znal jste ji?“

„Tuším, o koho jde. Neznám ji osobně, ale z Jackova vyprávění. Chodí se sem neustále chlubit, jak někomu vzal život. Myslím, že dívka, kterous našel, se jmenovala Katka. Nechtěj znát podrobnosti. Jen ti povím, že si ji Jack vychutnal.“

„To věřím. Nepřál bych vám vidět, co s ní dělal.“

„Já to vím a to úplně stačí. Nikdy mě neušetří detailů, když se naparuje. Vlastně ji zabil, aby na svou stranu získal tvého známého z druhé strany, toho Tonyho. Dělá to pořád. Jednoho přinutí, aby zabil druhého. Miluje to.“

„Takže ji nezabil? Já myslel, že tamten Tony není vrah.“

„To přece nebyl ani Steve. Pokud si vzpomínám, Jack říkal něco o tom, že tři fotografové bloudili v lesích. Tony, Katka a Tim, nebo to byl Terry?“

„To je jedno. A dál?“

„Jo, Terry. V té době byl Jack ještě malý kluk. Pomalu je začal štvát proti sobě, dokud se nerozdělili. Terryho zabil pro zábavu a tu nevinnou dívku jen přizabil. Tonyho pak nechal dokončit svou práci. Raději vynechám detaily.“

„A to se mu ani nebránili?“

„Nevěděli, co se děje. A pokud sis všiml, Jack má jednu zajímavou schopnost.“

„Ovládá lidi. Tak proto jsem tehdy před smrtí omdlel? To způsobil on?“

„Neovládá je úplně, ale čím víc se člověk bojí, tím rychleji se mu Jack dostane do hlavy.“

„To je neuvěřitelné. Jak to víte?“

„Říkal jsem ti už, jak moc se chlubí? Je to dárek Komnaty.“ Stejně jako u Tonyho, vzpomněl si.

„Mohl bych si půjčit nějaký nůž a oblečení?“

„Obojí najdeš vzadu v kuchyňce Larry.“

„Už je noc Otče. Musím na lov.“

„Nerozmyslíš si to ještě? Nemusíš to dělat. Není to tvoje…“

„Pomsta? Ale ano, je a nejen moje. Kdoví, třeba budu tím, kdo to všechno zastaví.“

„To není správné.“

„Máte pravdu,“

„Není způsob, jak ji zničit.“

„Ale oba víme, že ji lze zastavit, na čas ochromit. Nechcete mi říct, kde začít?“

„To bych neměl,“ znejistěl. „Viděl jsi už budovu statku na začátku Blackstonu?“ dodal obratem.

„Viděl, ale asi ne dost zblízka.“ Přešel do kuchyně za oltářem a přehodil přes sebe černý kabát. Našel kuchyňský nůž, kterým farář krájel rajčata ze své zahrádky. „Vrátím se ráno.“ Vylezl hlavní branou kostela.

Za ním zapadla závora. Prošel pomalu hřbitov a prohlédl si ještě pár náhrobků. V měsíčním světle vrhal stín na kamenné hroby. Kráčel bez bázně, cílevědomě, až zmizel docela za železnou bránou hřbitova. Ještě se ohlédl, ale viděl jen, jak poslední svíčka v kostele byla sfouknuta společně s jeho pocitem jistoty. V duši objevil starost. Znovu se narodil. Doslova vzešel z popela, aby pomstil svou smrt. Všechno jen pro pomstu? Nepotřebuje jiný důvod. Zabije je. Zabije je přece. A všechny!